Vysoká věž

Malé naivní snění

11. července 2012 v 22:00 | Annika~
Jsem člověk, který snění na jednu stranu miluje a na jednu stranu jej proklíná, protože pak má problém vnímat realitu. Ale často neodolám (většinou během dlouhého cestování a poslouchání hudby), a zkouším si představovat, jaký by byl pro mě ideální vysněný život a jak si jej vybudovat.

Viteály

1. dubna 2012 v 21:12 | Annika~
Já. Neboli ich, me, wataši, yo, wo. Více jazyky toto slůvko říci neumím. Ale o to nejde; předvádět své velkolepé jazykové znalosti není smyslem tohoto článku. Ono "já", věc, kterou má každý člověk jinou, tvoří spousta vlastností. Ale nejen to. Často, když si na někoho vzpomeneme, vybavíme si třeba jeho výrazné náušnice, vybavíme si, že s sebou všude nosil nějakou knihu, nebo třeba si vybavíme hrneček, ze kterého jsme jej často vídali pít kafe. Lidské já je složené i z různých předmětů, které člověka vystihují, které jej provázejí životem. A já jsem se rozhodla představit alespoň část předmětů, které mě nějakým způsobem charakterizují.

Malé večerní filosofování

15. března 2012 v 21:41 | Annika~
Hra na pravdu je velmi zajímavé slovní spojení a strašně dlouho mi trvalo, než mě napadlo jiné slovo, které by v mých myšlenkách znamenalo prakticky to samé. V mysli mi v průběhu času vyvstávaly různé obrazy, ale dnes během rychlé večerní sprchy jsem konečně objevila to správné slovo, které mi ke "hře na pravdu" opravdu sedí.

Kamenná přítelkyně z Kuksu

31. ledna 2012 v 10:54 | Annika~
Kdysi dávno v předaleké galaxii, seděla jsem na hodině výtvarky a strašně jsem se nudila. Před sebou jsem měla položenou rozpadlou učebnici dějin výtvarného umění a teď už přesně nevím, jestli profesor nebo profesorka (bylo to už opravdu dávno), nám vykládal o sochařství. Na stránkách onoho salátového vydání učebnice jsem tupě pozorovala obrázky soch a říkala si "panebože to je děsná otrava, kdy už začneme kreslit?". A tu mě z nudy vytrhla taktéž znuděná Pivoňka. Ukázala na obrázek jedné sochy v učebnici a řekla: "Hele Anniko, to jseš ty!" Pohlédla jsem na popisek obrázku a zjistila jsem, že to je socha "Zoufalství" od Brauna.

Lukášek a spol. aneb Můj vztah k sociálním sítím

24. ledna 2012 v 11:00 | Annika~
Chodili jste zhruba před 6 lety na Alík.cz? Psali jste si někdy s okouzlujícím patnáctiletým blonďatým Lukášem? Skutečně? Ne. Psali jste si se samotnou Královnou Bílých růží, co se tehdá nudila na internetu.

Moji papíroví hrdinové

21. listopadu 2011 v 17:51 | Annika~
Během mého zatím ještě poměrně krátkého a v lecčems promarněného života jsem si našla už opravdu mraky oblíbených knižních postav, ani už si na všechny nepamatuju. Pár jich ale zůstalo v mém srdci i teď, i když třeba už danou literaturu nečtu a dnes už obdivuji jiné hrdiny. Například...

Nemožně možná úvaha

9. listopadu 2011 v 11:38 | Annika~
Když jsem zběžně shlédla pár článků k aktuálnímu TT, ve většině jsem viděla věty typu "nic není nemožné". S tím musím částečně souhlasit. (Téměř) nic není nemožné...na jednu stranu je to dobré, na jednu špatné. Ta věta může být vyřčena dvojím způsobem - když si chceme dodat sílu a víru, že když se budeme snažit a ne jen sedět a zírat do zdi, dosáhneme svého cíle. A nebo taky tím můžeme myslet, že se může stát úplně cokoliv, i to nejhorší možné.

"Vždyť prší už tolik dní a já se do deště koukám..."

24. října 2011 v 19:38 | Annika~
V názvu článku cituji písničku od Jitky Molavcové. Tu písničku poslouchám ráda, i když ne často. Naposledy při balení vánočních dárků. Ale abych neutíkala od původní myšlenky k Vánocům, vraťme se tedy k povídání o dešti. Podle mě je to velmi zajímavé téma. Déšť může být krásný, může být nepříjemný, může vyvolat radost, může způsobit všechny možné pocity. A to je na něm to nejzvláštnější.

Druhý domov mého Já

17. října 2011 v 17:35 | Annika~
Každý z nás máme takový svůj druhý svět. Buď to si ho jsme vědomi a nebo nejsme. A nebo si ho uměle tvoříme. Někdo má světů víc. Pod pojmem "druhý svět" si představuji svět našich myšlenek - je v něm to, co máme rádi a přenášíme se tam, když nad tím přemýšlíme a jsme do toho hluboce zabraní. U sebe, však "svět svých myšlenek" jako svůj "druhý svět" neberu. Já si totiž svůj druhý svět uměle vytvořila a zašla jsem tak daleko, že jsem ho detailně zmapovala, nakreslila spoustu souvisejících obrázků a zpracovala spousty tabulek jen o něm...
 
 

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet