Obrazárna

Záplava jarních kytek

23. června 2014 v 18:21 | Annika~
Během letního semestru jsem měla vcelku slušné množství volného času a v současnu, kdy mám již týden prázdniny, vládnu dokonce množstvím neomezeným, ale přesto nestíhám. Měla bych se asi stydět, že místo blogu se raději věnuji přitroublým počítačovým hrám, sledování fotbalu (ano vážení, takhle hluboko jsem klesla) a četbě leckdy diskutabilní kvality... ale přiznávám, že se nestydím ani maličko. Tento blog se stejně již zvolna připravuje k spánku - možná si vnímavější ze čtenářů všimli řvavě červené zprávy v menu. O tom ale až 15. července.
Následující obrázky jsem nacvakala na svém digitálním foťáčku během jara od března až po duben. A že se mi to nechce rozkouskovávat do více článků, mohu vám rovnou říci: uvařte si čaj a připravte talířek se sušenkami, dnes to totiž bude delší.

Malá fotoóda na magnolie

30. května 2014 v 9:42 | Annika~
Chtěla jsem tento úvodní odstaveček začít nějak pořádně poeticky, případně pateticky. Už už jsem napsala "byl sedmý duben, první máj", ale naštěstí jsem si včas uvědomila, jakou pitomost bych tu plácla. Ale stejně jsem ji sem plácla.
Tak tedy, nebyl první máj ale sedmý duben, a já se vydala do pražské botanické zahrady na... hm... magnoliové hanami. Magnolie patří mezi mé oblíbené rostliny. Jejich květy opojně voní a jejich krása je šíleně pomíjivá. Skoro nic tak silně nehne mým srdcem, jako pohled na magnoliový květ s posledním hnědnoucím okvětním listem...
Hm, tak se mi sem ten patos nakonec stejně nějak podařilo prosadit.
Magnolie jsou zkrátka úžasné stromy, které dovedou potěšit všechny mé smysly. Pravda, specifické sluchové potěšení mě teď zrovna nenapadá, ale ševelení jakýchkoliv listů jakékoliv rostliny je příjemným zvukem. O hmatovém prožitku pojednám níže v článku. A i chuťové potěšení jsem našla. Když jsem v čajovně ochutnala čaj s magnoliovým aromatem, připadal mi opravdu dobrý. Chuťově se podobal čaji s jasmínem, ale byl maličko jemnější.
Prožitek šestého smyslu, tedy citu, je však vždycky nejsilnější.

Den, kdy bylo nebe nebesky modré

25. března 2014 v 16:39 | Annika~
Minulý týden jsem využila příznivých okolostí - znovu nabyté zdraví a den bez výuky - a vyrazila s foťáčkem a učebnicí japonských znaků do Botanické zahrady. Účelů této vycházky bylo více. Nadýchat se čerstvého vzduchu, prozkoumat, jak moc už vypuklo jaro, udělat něco málo fotek a na chvíli si někde ve stínu čmárat do učebnice, abych se pořád neučila jen zalezlá doma nebo v knihovně. Tento článek vznikl, aby podal report z oné třetí činnosti - dělání fotografií.
Počasí se vyvedlo náramně krásně. Na nebi nebylo ani mráčku a jeho jasná barva byla okouzlující. Už dlouho jsem takovou modř neviděla. Pražská obloha má barvy divné.

Na hradbách

17. února 2014 v 20:01 | Annika~
Po mnoha dlouhých dnech strávených zavřená mezi čtyřmi stěnami ať už s učením, s nachlazením nebo s knížkou jsem se začínala cítit jako pták v kleci. V úterý už jsem tento pocit nedokázala déle vydržet, a tak jsem posbírala do kabelky procházkovou výbavu (kniha, mp4, blok s propiskou a foťák) a vyrazila ven. Cíl procházky jsem si neurčila, ale nakonec jsem se - tak nějak automaticky - vydala na jedno z mých nejoblíbenějších míst v Praze. Na Vyšehrad.
Z procházkové výbavy jsem nakonec použila pouze polovinu. Hudbu jsem neposlouchala - chtěla jsem slyšet zvuk větru a chrámových zvonů - a ač jsem během bloudění na hradbách narazila na mnoho podnětů na básničku, žádnou jsem nesložila, tudíž i blok s tužkou zůstaly nepoužity. Knihu jsem četla po cestě domů. A fotoaparátem jsem dokumentovala rozličené věci okolo sebe, ať už na hradbách, za nimi nebo pod nimi.

Tropické Vánoce

29. ledna 2014 v 20:54 | Annika~
Všichni si oddechli, že Vánoce jsou za námi, jen já tady s nimi měsíc po nich ještě straším. Ale není třeba se ničeho obávat, tento článek s Vánoci nemá prakticky nic společného. Jen datum, kdy byl tento drobný zážitek, o kterém se chystám psát, zažit. Na Štědrý den totiž bylo v trojské botanické zahradě možné jít zadarmo do skleníku Fata Morgana. A jelikož jsem měla hned dva dobré důvody, proč této nabídky využít, nemusela jsem se dlouho rozhodovat a v dopoledních hodinách s maminkou vyrazila směrem do Troji...

Bertramské rozjímání v obrazech

6. prosince 2013 v 21:19 | Annika~
Jak starý šálek,
krásný - leč naprasklý -
kouzlo Bertramky.

Najde se zde bytost, která si ještě pamatuje tyto měsíc a půl staré verše? Psala jsem je tenkrát na volební lístek, protože lepší papír jsem tehdy po ruce neměla.
Ten den byl pátek a připadá mi, že od té doby se ze mě stal zase úplně jiný člověk, než jsem byla právě toho dne, kdy jsem poskakovala po zpustlé zahradě Bertramky, fotila z legrace sama sebe na samospoušť a jednou u toho na nánosu žlutého listí uklouzla a hodila tlamu tak elegantně, že Tomáš Verner by vedle mě vypadal jako buran. Škoda, že jsem byla duchapřítomná a i přes bolest v sedacím ústrojí se s pusou plnou nadávek bleskurychle zvedla a upalovala na místo, kde jsem se chtěla vyfotit. Zajímalo by mě, jak by výsledná fotka vypadala, kdybych zůstala ležet na zemi :-)

Deštivá fotoprocházka s Fialkou

7. listopadu 2013 v 18:34 | Annika~
Ten den byl opravdu uplakaný. Nepršelo sice nijak intenzivně, spíše jen mrholilo, ale i tak byla voda na zemi i ve vzduchu. A právě toho dne jsme s mou dlouholetou kamarádkou Fialkou vyrazily do místního lesíka, abychom každá na svém foťáčku fotografovaly, co nám tamní místa ukáží.
Žel Bohu osvětlení bylo trochu špatné a mnoho z fotek listů nemohu použít z jistých důvodů, které nemohu veřejně vyjevit. I tak se mi však ve foťáku nastřádalo docela slušné množství obrázků podzimu, jak vypadá u nás na kopečku...

Skok zpátky do léta

31. října 2013 v 18:10 | Annika~
Venku se na zemi válí a hnije hnědé listí, ozývá se první krákání vran a vzduch už začíná trochu štípat. Podzim naplno propukl. Jak v přírodě, tak u mě na blogu, kde se to teď jen hemží podzimními neveršovánkami. Přesto mi však v počítači zbyl ještě jeden poslední kousíček léta. Poslední hřejivé pohlazení ostrého, ale vlastně přívětivého sluníčka. Fotografie z Botanické zahrady.

Dvojitá petřínská prohra aneb Fotošůt bílých růží

9. října 2013 v 22:12 | Annika~
Jsem v jistém smyslu duše romantická. Ale ne v tom, že bych holdovala zamilovaným románům nebo chtěla dostat od své neexistující lásky obrovský pugét růží, prsten s diamantem a jet s ní na výlet do Paříže. V tomhle se nikterak příliš nevyžívám - když už kytky, tak jedině pozorování v zahradě či v přírodě, prsteny nenosím a návštěva Paříže s milým mi připadá jako profláklý kýč. Ale co zbožňuji, jsou osamělé procházky po krásných pražských místech a utápění se v představách, jaké to tu mohlo být před jedním či dvěma sty lety. Má duše poletuje mezi dámami v korzetech a pány v cilindrech a místo ruchu turistů a aut slyší klapot koňských podkov nebo drnčení historických tramvají. Po své lásce bych nechtěla výlet do Paříže, ale výlet do minulosti, aspoň na jeden den. Ale to mi asi bohužel nikdo nesplní...
No, a jednoho dne jsem se vydala na Petřín. Mým hlavním cílem nebylo romantické snění, ale spíše focení květin v té náhodně objevené zahradě, o níž jsem psala v době, kdy jsem maturovala. A to byla právě první z oněch dvou v nadpisu zmiňovaných proher. Asi o týden později jsem pak chtěla tuto prohru napravit, ale zvrhlo se to v prohru druhou - nebo možná v Pyrrhovo vítězství. Aneb i věčně štěstím obdařená Annika má dny, kdy by se nejraději zahrabala pod zem.

Sedm věcí, co mě upoutaly v chrámu

17. září 2013 v 21:44 | Annika~
Tento fotoreport navazuje na můj starší článek (Mimochodem, musím se pochlubit, včera odpoledne a dnes dopoledne visel v tom velkém boxu na titulní stránce blogu cé zet! :-D ), v němž jsem vyprávěla o své návštěvě zámku Žleby a nedalekého města Kutná Hora. V Kutné Hoře jsme si prošli slavnou bizarní kostnici a následně se vydali k ještě více slavnému gotickému chrámu sv. Barbory. A jelikož jsem v krásných monumentálních interiérech této budovy nofotila mnoho fotografií a do minulého článku už by se nevešly, poněvadž by jej dělaly příliš dlouhým, rozhodla jsem se jim vyhradit v mém království samostatný prostůrek.
Protože je tento chrám opravdu známý a snad každý už tam byl, asi tyto fotografie nebudou působit nějak extra zajímavě, ale pochopte mě - byla jsem tam úplně poprvé a hrozně mě to tam uchvátilo! :-D
 
 

Reklama


Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet