(Ne)malé radosti

Týden poslední

1. června 2014 v 17:07 | Annika~
Ne, ani tento týden nebyl tak radostný, jak by si zasluhoval. Ale dnes se prskání nad krutostí lidského bytí nehodí.
Je týden padesátý druhý. Uplynul rok, kdy jsem se do tohoto projektu, jenž pochází z blogu Lenky, s odhodláním pustila. Fascinuje mě, jak se můj život stále vyvíjí dál a dál, ale zároveň je pořád cyklický. Před rokem jsem byla jinou Annikou, než jsem teď. A přesto... První týden byl "týden extrémní". Spálila jsem se od slunce na Bodaidžu macuri. Příští týden se na tuto akci chystám zas, a lehce spálená už jsem dopředu. Cyklus se uzavřel. Ale na druhou stranu, nové sandálky, které jsem v prvním článku vychvalovala, se mi před týdnem rozpadly, a já je odnesla reklamovat. Přímka spěje dál, do neznámého nekonečna...

Týden s panem admirálem

25. května 2014 v 20:01 | Annika~
I tento týdenní přehled hodlám velmi neoptimisticky začít stížnostmi na toho zrádce života. Na Srdci blogu byl nedávno napsán článek o bránění se proti spamerům. Jako by to přivolali. Mé království je nyní pod útokem jakýchsi nechutných, pravděpodobně řeckých vetřelců. Co jsem komu udělala? Proto se nelekněte, že u pár článků jsem uzavřela komentáře. Nebaví mě to věčně mazat a blokovat, když vidím, že to stejně k ničemu nevede.
Ale teď již z jiného soudku. Mé druhé zkouškové období začalo a mám doufám že úspěšně za sebou další tři zápočty. Tu hlavní náplň tohoto týdne však tvořila seminárka do dějin o admirálu Isorokuovi Jamamotovi, který je znám hlavně díky tomu, že útok na Pearl Harbor byl jeho nápad. Psát "neseminárně" mi teď skoro až dělá obtíže. Proto, bude-li dnešní článek poněkud sucharského rázu, víte proč to je. Jsem stále ještě naprogramovaná na jiný mód.

Týden aprílový

18. května 2014 v 21:20 | Annika~
Aneb už dlouho mě tak nevytáčelo počasí, jako tento týden. Ať jsem se oblékla jak jsem se oblékla, pořád mi byla zima. Začalo to v pondělí, kdy jsem vyrazila ráno do školy v tričku, letní sukni a plátěných keckách a následně v poledne málem umrzla. S novými a novými nepříjemnými zkušenostmi jsem se každý den oblékala tepleji a tepleji, ale to počasí mě pokaždé nějak vyšplouchlo, třeba nečekaným studeným deštěm nebo silným větrem.
Jsem špatný pisálek Nemalých radostí. Mé články jsou neoptimistické. V každém si na něco stěžuji, nejčastěji zde v úvodním odstavci. I teď si stěžuji sama na sebe.
Dost ale prskání a fňukání. Sice bylo hnusně a pršelo, ale zato jsem o radosti neměla nijak velkou nouzi, a to i přes dvě zkoušky.

Týden pod ostřím meče

11. května 2014 v 22:00 | Annika~
Pořád něco visí ve vzduchu. Dedlájn seminárky se stále přibližuje. První zkouška je již pozítří. A člověk se bojí vyjít ráno z domu v sandálkách a tenkých orientálních kalhotách, protože je ze 70% jisté, že až vyleze kolem poledne ze školy, bude pršet. Mapa prefektur nad postelí mi neustále připomíná, že stále umím jen Hokkaidó a těch pár prefektur v Tóhoku. A že by aspoň to zdraví sloužilo? I to mi nenápadně naznačuje, že jestli okamžitě nesnížím příjem čokolády, bude zle.
Nemohu říct, že by se mi tento týden zamlouval. Jen pár výrazných okamžiků mi prosvětlovalo jeho hustou šeď. A bude hůř, Anniko, bude hůř. A nebo líp?

Týden lehce jednotvárný

4. května 2014 v 21:06 | Annika~
Jane Austenová. The Sims 3. Spánek, čaj, občas škola a občas i jídlo. Sem tam kandži. Minimální společenský život. Tohle by stačilo k popisu hlavní náplně a charakteru týdne číslo 48.
I takto jednotvárných sedm dní se mi však vcelku dařilo nějak zpestřovat. Nedokážu žít ve stereotypu.
Zkouškové se již chvatně blíží. Úplně cítím ty jeho slizké pařáty, jak mě chňapají po nohou. A já jsem ještě ani nemrkla na knihy o japonských dějinách, neumím japonské prefektury kromě regionu Tóhoku, a z přednášky Úvod do japonského jazyka si zřetelně vybavuji jen ten převratný poznatek o slabikách a mórách a jejich počtech a užívání ve verších haiku. To vše mi teď ale oproti plukovníku Brandonovi a Edwardu Ferrarsovi připadá jaksik druhořadé - což není úplně dobře. Naštěstí jsem však již ten opus pekelný jménem Rozum a cit dočetla. Musím se teď od sestřiny knihovničky plné knížek od Austenové držet dál, jinak zkouškovým neprolezu ani kdybych trhala své roucho a sypala si na hlavu popel.

Týden s jediným negativem

27. dubna 2014 v 19:30 | Annika~
Referát na admirála Jamamota. To je to jediné negativum :-D Přednáším jej zítra ve večerních hodinách. Prosím pěkně o držení palců. Jakékoliv prezentování mě v posledních dvou letech ničí.
Nicméně, referát mám již z většiny hotový. Chybí mi už jen zpřehlednění materiálu, ze kterého budu přednášet, v prezentaci dolaďuji poslední detaily - a ještě by taky bylo dobré si to celé jednou dvakrát přeříkat, ať tam nekoktám a nepřepadají mě chutě ukrývat se pod stůl jako v minulém semestru, kdy jsem pro změnu představovala jiného japonského vojevůdce, Tokugawu Iejasua. Říkáte si možná, že jsem nějak vysazená na ty válečníky, ale není tomu tak :-D Kdybych mohla psát JEN seminárku, vyberu si klidně i nějaké širší, nejlépe kulturní téma, nicméně jelikož je součástí mé práce i přednes před třídou, raději si beru osobnosti, neb u těch se méně stresuji, protože mám před sebou jasnou osnovu. Nejprve se ten chlapík narodil, pak nějak žil a udělal něco, kvůli čemu stojí za to o něm mluvit, a pak zkrátka umřel, v ideálním případě po sobě něco zanechal, ať už dědictví, věrné následovníky, nebo totální spoušť. V případě Jamamota to bylo zdeptané, demoralizované Japonsko na cestě k prohrané druhé světové válce...

Týden nevímjakjejnazvat

20. dubna 2014 v 17:59 | Annika~
Ano, opět jeden z názvů článků, které bych si za rámeček nedala. Nicméně tenhle týden mi opravdu dělá starosti. Nepamatuji si téměř vůbec na to, co jsem dělala, jak jsem se cítila a nad čím nejvíc přemýšlela. Vybavuji si silné útržky - smutek ze zimy, vlhka a osamělosti, pocit marnosti v úterý po lexikologii, radost z veselé společnosti kamaráda, slzy dojetí v očích při koncertě, strach ze zubaře, pocit štěstí po náhodném setkání s kamarádkou, vztek u četby - a sobotní bloumání po Starém městě cestou z knihovny s jedinou větou na mysli: "Někde se stala chyba... někde se musela stát chyba..."
Byl to celkem fajn týden, ale zároveň poměrně nepříjemný. Nad mou hlavou visí příliš mnoho chmur a starostí. Nepodařilo se mi dopřát snad jediného okamžiku, kdy by nade mnou neplul černý mrak. Ani při té dnešní pitomé procházce Botanickou zahradou, kdy jsem si sedla do houpací sítě a četla prince Gendžiho, mi nebylo dopřáno odpočinku - musela jsem si hlídat čas, abych stihla oběd :-D
Někde se stala chyba...

Týden vyčerpávající

13. dubna 2014 v 22:56 | Annika~
Kdybych teď potkala zlatou rybku a mohla si přát tři věci, stačilo by mi jediné: na pár dní přestat existovat a až budu odpočatá, zase se vrátit do existence a nadále žít. A pokud by to nešlo splnit, tak aspoň získat malou útulnou místnost, od které mám klíče jen já, a ve které bych se mohla na dostatečně dlouhou dobu uzavřít před světem.
Jsem tak unavená tím, že vůbec existuji, že už pomalu nezvládám ani takové základní věci jako normálně žít, nebo se tak aspoň tvářit, a cítím, že kromě všeho toho vyčerpání se ve mně nahromadilo příliš mnoho potlačovaných emocí. Potřebuje to vše ven, potřebuji se vyplakat. Štěstím i smutkem. Příliš mnoho slzí mi otravuje organismus.
Nacházím se nyní ve stavu, kdy mě rozpláče vše, na co se podívám. Nemám ale prostor pro vyplakání se. V posledních dnech nikdy nejsem sama a před ostatními plakat nemohu. "Proč brečíš? Cože, ty nevíš proč brečíš, ty brečíš jen tak? Nejsi náhodou blázen?" Jako bych to slyšela. Svou chuť plakat tím pádem odbourávám postupně a nenápadně. Dnes jsem si pustila cédéčko Radosti Praha, kde nejlepší kamarádka zpívá sólo v dojemné lidové písničce. Spolehlivě zabralo. A večer se chystám na kjógen, což je pro změnu záruka, že budu slzet smíchy.
Jinak byl ale tenhle týden vlastně nesmírně příjemný a plný zážitků, ač to tak pravděpodobně vůbec po tom emařském entrée nepůsobí :-D

Edit 22:30: Tak jsem přišla z kjógenu a dokonale jsem se od té nesnesitelné těžkosti bytí odreagovala :-)

Týden vyvážený

6. dubna 2014 v 21:34 | Annika~
Už jsme tu dávněji měli týden nevyvážený, co nesl číslo sedm, proč tedy nemít i vyvážený? Tento týden byl totiž vyvážený skutečně parádně, a to ohledně všeho. Užila jsem si celkem dost zábavy, ale na druhou stranu jsem ani nelenila a dohnala všechny resty z kandži. Několikrát jsem téměř překypovala energií, jindy jsem myslela, že mě veškerá síla opustila. Zažila jsem radost i bolest. A to všechno v takovém poměru, že nyní v neděli mohu říct, že to všechno bylo moc fajn.

Týden roztěkaný

30. března 2014 v 22:38 | Annika~
Jaro začalo naplno. Ve vzduchu lze čím dál tím víc cítit sladkou vůni květů a slyšet zpěv ptáků a bzučení hmyzu. Je neuvěřitelné, jak rychle od minulého jara čas utekl. Bylo to tak nedávno, kdy jsem v Botanické zahradě hladila hrozny vistáriových květů. A na holých šlahounech už přitom raší nové pupeny... Dnes jsem to šla zkontrolovat. Sleduji průběh jara podrobně jako krasobruslařskou jízdu.
To vše jsem si ale pořádně užívala právě až v neděli, tedy dnes. Během týdne zaprvé bylo počasí poměrně nevyzpytatelné a zadruhé mou hlavní starostí jsou teď mé milé k... kdo uhodne co? :-D Ale už zvolna doháním všechny ty zatracené restíky a brzy si budu snad moci i zopakovat vše, co jsem se naučila v zimním semestru.
 
 

Reklama


Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet