Každodenní koutek

Slunce, Praha a Zakleté víly

4. června 2014 v 19:23 | Annika~
Květen se měl již co nevidět přehoupnout do června, když jsem vyrazila ven z domu do krásného dne. Zabořená do četby o demokracii Taišó jsem svištěla metrem na Hradčany, kde jsem měla na nástupišti natrefit na slečnu, která mi po zbytek dne měla dělat společnost - Vlastu z Vesmíru vyfantazírované všednosti. Chvilku poté, co jsem dorazila, jsme se šťastně shledaly a společně, obě krásně sladěné do tyrkysové barvy, vykročily ven z podzemí vstříc slunečnému počasí, potulování se po městě, a tomu nejdůležitějšímu, křtu Zakletých víl, nejnovější knížky paní Marie Brožové známé díky svým snivým, do detailu propracovaným pastelkovým obrazům.

Něco skončilo, něco začíná...

14. října 2013 v 20:52 | Annika~
Do této rubriky posledních pár měsíců dávám jenom články, ve kterých líčím, jak jsem lezla po kopcích, jak jsem prozkoumávala nějaký hrad nebo podobné věci. A přitom původním účelem Komnaty byl spíše deníček osobní, než deníček cestovní. A proto, po dlouhatánské době konečně zase jednou tato rubrika nabude svého původního poslání. Mám totiž za sebou první dva týdny na škole, která je pro mě úplně nová snad ve všech ohledech.

Sladká tečka za výletem

5. října 2013 v 20:26 | Annika~
Do poslední chvíle jsme nevěděli, co přesně můžeme od výšlapu na Sivý vrch očekávat. Sice není tak vysoký jako Chopok nebo Ďumbier, na které jsme se vypravili den předtím - měří "pouhých" 1805 metrů - ale z dálky vypadal docela hrozivě kvůli svému rozeklanému vrcholu. Navíc na tuto horu jsme narozdíl od dvou výše zmíněných vrcholů šplhali hezky odzdola, nepomáhali jsme si žádnou lanovkou.
I dopravili jsme se tedy k Hutům a vyrazili na cestu. Ohledně naší výbavy: strýc a táta nesli batohy, což zní naprosto normálně, teta však nesla v rukou velice kuriózní zavazadlo, a to velký makový závin, který už se nikam nevešel...

Horo, horo, vysoká jsi...

27. září 2013 v 15:16 | Annika~
... má panenko vzdálená jsi. Nebo jsem také kdesi slyšela spadl kocour do podmáslí. Ale to je fuk, já toho dne neřešila ani panenku, ani kocoura, ani podmáslí. Byl čtvrtek, čtvrtý den našeho pobytu na Slovensku, a poprvé za tento výlet jsme se měli vypravit do hor. Za celou tu dobu jsme už sice zažili mnoho zajímavých věcí - prošli jsme si Kvačianskou a Prosieckou dolinu a Demänovskou ledovou jeskyni a vykoupali se v šíleném aquaparku. Po kopcích jsme však ještě nelezli ani jednou. Není tedy divu, že jsem se těšila jako malé děvčátko na Ježíška.

Prosieckou dolinou tam a zase zpět

23. září 2013 v 19:52 | Annika~
Po dni stráveném chozením podzemím v ledové jeskyni a poleháváním v termálním bazénu jsme využili pěkného počasí a vypravili se do Prosiecké doliny, jež se nachází rovněž velice blízko vesnice, v níž jsme bydleli. To ráno jsem měla trochu špatnou náladu, ale velice rychle se mi vyjasnila, protože krajina, kterou jsme šli, byla opravdu malebná. Tentokrát jsem si však již vzala pohorky a opravdu jsem dobře udělala, protože terén zde byl už trochu náročnější - ale stále to ještě nebylo to nejšílenější, co jsme během našeho pobytu na Slovensku zažili. To nejšílenější můžete vidět na malé fotografii vlevo. Výšlap na tento "kopeček" nás však čekal až za dva dny.

Jak jsme přijeli na Slovensko

10. září 2013 v 11:31 | Annika~
Bylo to potřetí v životě, co jsem navštívila naše sousedy a bratry, a z toho podruhé, co mi na výletě dělali společnost krom nejblížších členů rodiny také teta a strýc. Neměli jsme v plánu chodit na náročné túry a doufali, že se nám tentokrát počasí a zdravotní stav vyvede lépe, než před dvěma lety, kdy jsme Slovensko společně navštívili poprvé. Strávili jsme tam zhruba šest dní. A jelikož by bylo brutální pokusit se narvat všechny zážitky a fotografie pouze do jednoho článku, rozhodla jsem se tento report rozkouskovat na části. Toto je první z nich. Bude vyprávět o prvních dvou dnech výletu. O návštěvě Kvačianské doliny, Demänovské ledové jeskyně a aquaparku v Bešeňové...

Po českých hradech a zámcích 2013 - (nejen) Žleby

6. září 2013 v 22:10 | Annika~
Krátce po výletě na podivný hrad Houska jsme se vypravili na zámek Žleby. Do té doby jsem o něm ani jednou neslyšela a teď zpětně nechápu, jak je to možné, když je to tak parádní stavba. Kdyby jej maminka nenašla na internetu, asi bych o něm nevěděla ještě hodně dlouho.
Tento zámek stojí na východ od Prahy, kousek od Kutné Hory, kam jsme se onoho prosluněného dne taktéž vypravili. Proto ten název článku. Rovnou zde totiž shrnu i návštěvu tohoto zajímavého města - nebo spíš některých jeho památek.
Jelikož se uvnitř Žlebů narozdíl od Housky fotit nesmělo, fotodokumentovali jsme pouze vnějšek. Ale i tak jsme měli s focením značné trable, protože věž zámku se zdálky schovávala za stromy a zblízka se fotit rovněž nedalo, protože na přístupných místech zdi krylo lešení.

Po českých hradech a zámcích 2013 - Houska

27. srpna 2013 v 12:12 | Annika~
Vítejte v druhém ze tří dílů mého vyprávění o cestách po několika zajímavých českých šlechtických sídlech. Minule jsem povídala o návštěvě moravské Lednice a Pernštejna, dnes zůstaneme v Čechách.
O Housce se píše v mnoha časopisech jako o strašidelném hradu. Když jsem o něm četla kdysi v Enigmě, snažili se mě tam přesvědčit o temné, těžké atmosféře a paranormálních jevech. Ten hrad prý nestojí proto, aby chránil před tím, co je vně, ale před tím, co je uvnitř. Ukrývá totiž vchod do samotného pekla. Byla jsem tedy zvědavá, co je tento hrad zač. (Chtěla jsem si ověřit, do jak veliké míry jsou články v záhadologických časopisech přehnané bláboly.)
I sebrali jsme se tedy, a vyrazili...

Po českých hradech a zámcích 2013 - Lednice a Pernštejn

30. července 2013 v 16:12 | Annika~
Po dlouhé, předlouhé době konečně zahajuji několikadílné vyprávění o architektonických památkách naší země, které jsme s rodinou letos navštívili. Kolik dílů tento "seriál" bude obsahovat, ještě sama netuším - bude záležet, jak moc se mi bude chtít psát, a také jak moc budu povídání natahovat. V tuto chvíli pouze vím, že se s vámi podělím o zážitky ze zámků Lednice a Žleby a z hradů Pernštejn a Houska (také plánuji navštívit Velké Losiny, ale o nich napíšu v souhrnném reportu spolu s jinými zážitky).

V dnešním, prvním díle budu vyprávět právě o návštěvě zámku Lednice a hradu Pernštejn. Je to již nějaký pátek, co jsem je viděla, ale stále si vše ještě pamatuji.

Jak Annika lezla po skalách, díl II.

11. července 2013 v 15:33 | Annika~
...aneb report z Českého Švýcarska - den druhý.
Od tohoto výletu uplynul již více než týden, ale snad si ještě na všechno pamatuji. Venku je zataženo a poměrně chladno, přesně jako bylo onoho dne. Ideální čas pro sepisování zamračených, ale nezapomenutelných zážitků...
Toho dne jsme se chtěli jít podívat na dominantu národního parku - Pravčickou bránu, projet se na lodičce na řece Kamenici po nedalekých soutěskách a navštívit zříceninu skalního hrádku Šaunštejnu, na který jsme původně chtěli jít už den předtím, ale nestihli jsme to, jelikož sluníčko už zapadalo. Tentokrát jsme všechno krásně zvládli dokonce před osmou, takže jsme na večeři nemuseli jezdit do hotelu Lípa, ale mohli pojíst v místních hospodách a po jídle odjet domů do Prahy.

Předchozí část vyprávění se nachází ZDE! :-)
 
 

Reklama


Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet