Kancelář vladařky

Ó bratře můj, tak sbohem dávej

15. července 2014 v 11:29 | Annika~
Slávy den, slávy den...

Opouštím tento blog. Vy, co jste se zde občas stavili, jste si možná všimli červené zprávy v menu, kterou jsem vyvěsila již před měsícem na místo pravda spíš nenápadné než viditelné. Je to rozhodnutí nikoliv impulzivní, ale důkladně promyšlené. A těžké.
Mám více důvodů, proč takto jednám, ale nevím, zda je dovedu všechny a srozumitelně podat. A ani nevím, zda to vůbec chci. Popravdě řečeno, stěhovat jsem se chtěla již dlouho. Když jsem psala před třičtvrtěrokem narozeninový článek, nebyl úplně upřímný. Doufala jsem v něm, že i za rok budu moci podobný napsat. Ale v duchu mi už tehdy bylo jasné, že dalšího výročí se Království Bílých Růží dost pravděpodobně nedočká.

Když jsem blog zakládala, bylo mi swít seventýn. Byla jsem zamilovaná. Do jednoho chlapce. A do bílých růží. Dodnes mi vydržela jen ta druhá z lásek. Chtěla jsem mít svůj malý koutek, kde jsem si mohla hrát na éterickou bytost z jiného světa a snažila se zapomenout na bolest z nešťastné lásky - což se mi povedlo možná až moc dokonale. To však teď nemá cenu rozebírat.
Dlouho mi ta éterická maska nevydržela, svůj pravý obličej jsem ukázala již pár měsíců po položení základního kamene. Původní smysl pak blog ztratil. Nestal se útočištěm zlomené víly, ale obyčejným deníkem. Zlomená víla, ale už zase trochu jinak zlomená, se na blogu v poslední době objevuje už jen v básních. O tom ale teď není třeba hovořit.

Dnes je mi dvacet.
Za ta léta se se mnou stalo celkem dost změn. Nejsou to změny, které by zpozoroval druhý člověk na první pohled. Jsou uvnitř a já je ne zrovna ráda ukazuji.
Pár věcí se mi začalo hroutit pod rukama. Hlavně můj nervový systém. Kam zmizely mé relativně pevné nervy z let gymnázia? Dnes se dokážu sesypat snad ze všeho, jen to na mě není tolik znát. A to, z čeho se sesypávám nejčastěji, je komunikace. To, že přestávám zvládat to základní, na čem lidská společnost občas i funguje, mě strašně děsí. O tom však ale možná jindy na novém blogu.
Jisté je, že ta Annika, kterou jsem teď, už se v prostředí, které zde zavedla její sedmnáctiletá předchůdkyně, necítí dobře. Zároveň však tato Annika nechce dílo své předchůdkyně překopávat, ať už je jakékoliv kvality.

Otevřela jsem spousty rubrik, z nichž leckteré spíše hnijí než žijí. A ty, které žijí a dokonce prosperují, v mnoha případech potřebují změny. Třeba knižní rubrika. Tam je třeba zapracovat nejvíce, což si uvědomuji už nejmíň půl roku. Už jsem však nechtěla zavádět nový systém. Ten starý se mi již příliš dostal pod kůži, než abych zde zaváděla novoty.

Chci pouze jít dál. Osvobodit se z korzetu z bílých růží. Odprostit se od minulosti a vyhlásit novou éru, jako to dělali dávní japonští císařové. Ale ne za sebou pálit mosty. Proto tento blog nebudu mazat, jen jej zkrátka opustím. Záznamy z necelých tří let života nemohu jen tak bez výčitek jedním kliknutím odstranit.

a-basnikem-byt-nechci.blog.cz


Očekávám vás s otevřenou náručí. Jako rovná, jako sestra.
Na hraní na královnu už jsem přeci jen trochu velká.

Annika~


P.S. Již dlouhou dobu jsem k článkům občas připojovala anketu, v níž jsem se vás čtenářů tázala, odkud si myslí, že pochází můj nick.

Tato anketa je záludná. Má totiž víc správných odpovědí.
Na jméno Annika jsem přišla v pohádce Barbie a kouzlo Pegasu. Moc se mi líbilo. Začala jsem jej tedy používat. Podle oné princezny Anniky, kterou jsem měla i jako panenku, ale také i proto, že se mi líbil jeho severský zvuk. A to, že jsem chtěla mít cool jméno, na tom je taky něco pravdy. Na onu severskost a na cool jméno bylo kliknuto nejvíckrát. Na Anniku, co lítala na pegasovi jménem Brietta však jen šestkrát.
Hodně mě pobavilo, že vás tolik kliklo na předposlední možnost! :-D A šokuje mě i těch sedm kliknutí u Anniky ze Zaklínače. Ta je totiž v knížce tak těžce nevýrazná, že kdybych se nejmenovala stejně, zapomenu na ni hned na další stránce. To je i ta Annika, která je sestrou hlavního hrdiny trilogie Milénium, mnohem výraznější. A jak jsem přišla k té golfistce? Byla první Annikou, která mi na googlu naskočila. Čekala jsem, že na to vůbec nikdo neklikne, a přesto se tři lidi našli.

A teď už jsem opravdu domluvila.

Dvouleté bílé růže

15. října 2013 v 22:04 | Annika~
Je stěží uvěřitelné, že od položení základního kamene mé říše uplynulo již tolik dní, tolik týdnů, tolik měsíců - celé krásné dva roky! Oproti jiným pamětníkům z Autorského klubu i mimo něj je Království Bílých Růží sice stále ještě blogové mláďátko, ale pro mě je to rekord - je to můj první "vážně" myšlený blog a zatím jsem u něj stále vydržela. A myslím si, že nějakou dobu ještě i vydržím, nepřekazí-li mi to nějaká nepříjemnost.
Stručnou historii vzniku tohoto blogu už jsem popisovala v loňském článku, kde jsem slavila první narozeniny. V tomtéž článku také píši na závěr tyto věty: A tak tedy: doufám, že mi tohle královstvíčko vydrží ještě déle. Že za rok bude moci oslavovat druhé narozeniny a já budu mít právo si říkat, jaký prokrok jsem zase ve svém blogovém životě udělala :-)
Myslím, že jsem své přání splnila na jedničku. Protože zaprvé: jsem tady a šťastně slavím druhé narozeniny, zadruhé: v životě blogu nastalo mnoho velkých změn. A právě všem těm změnám a pokroku se budu v tomto článku věnovat.

Kniha návštěv

3. listopadu 2012 v 18:36 | Annika~
Myslím, že nastal ideální čas na to, abych něco takového založila. Reklamy v komentářích u článků mě štvou. Nemám to ráda, když se mi u článku objevují nic neříkající komentáře, při jejichž rozkliknutí se těším na zajímavý názor a pak jsem zklamaná.

A proto zde na tomto místě, u tohoto článku klidně můžete napsat svůj komentář s reklamou. Zde mi vadit nebude :-) Sem patří. Budu to brát tak, že jste si dali tu práci si můj blog alespoň prohlédnout, ne že jste jen vhodili reklamu a odmašírovali zase o dům dál. Potěšilo by mě, kdyby měly komentáře s reklamami alespoň nějakou úroveň, ne jenom "čau pěkný blogís koukni ke mně," ale to už možná chci asi trošku moc :-)

Proto ve zkratce: do tohoto článku patří:

Vaše reklamy. Budou-li napsané zde ve vzkazníku a ne pod jiným článkem, na váš blog se ráda podívám!
Vzkazy, chcete-li mi něco vzkázat. Jakékoliv. Prosím ovšem, střezte se vulgarismů. Království Bílých růží je místo, kam sprostá slova nepatří. Vše se dá vyjádřit slušně, až takovou námahu to nestojí.


Asi tak. Teď už jen doufám, že si tohoto článku někdo všimne :-)
Děkuji předem za pochopení!


Annika, osvícená vladařka země bělorůžové~

Už rok tady šířím svoji zelenobílou auru

15. října 2012 v 15:06 | Annika~
Před rokem dne 15. října přibližně v těchto hodinách, jsem se definitivně rozhodla, že své místo na vykecávání, kterým původně byl "Starblog" na stránce stardoll.com, definitivně přesunu jinam, kde budu mít větši prostor pro své myšlenky, a kde mi systém nebude hledat vulgarismy ve slovech, kde žádné nejsou. Šla jsem tedy na blog.cz a založila si v pořádí svůj už třetí blog.

Dostala jsem další nápad.

12. září 2012 v 15:04 | Annika~
Napadl mě ve škole, když jsem během nezáživné hodiny přemýšlela o jednom spisovateli, kterého teď strašně moc toužím číst, ale zatím k tomu nemám příležitost. (Až zítra, až se zase vypravím do knihovny. Doufám, že tam bude!) Zčista jasna ten nápad přišel do mé hlavy, a zuřivě se hlásí o zrealizování.

Čtyři vyhlášky Její Ujeté Jasnosti

2. dubna 2012 v 17:37 | Annika~
Jak si tak sedím nad hrnkem jasmínového čaje a polomáčenými sušenkami a poslouchám hudbu z Touhou, napadlo mě, že bych zase mohla začít s nějakou tvorbou. Jakoukoliv. A taky mě napadlo to tady zase trošku překopat. S tím překopáváním jsem začala již před pár dny, tak aspoň objasním, co jsem překopala.

Provozní info: Rubrika "Studovna"

10. prosince 2011 v 7:37 | Annika~
Vypracovala jsem menší změny ve výše zmíněné rubrice. Pro ty, co neví, co v této rubrice je: píšu sem hodnocení a povídání hlavně o různých anime, která jsem viděla, o knížkách, které jsem četla, o divadelních představeních, které jsem shlédla a určitě časem přibudou třeba i filmy.

Změna v této rubrice spočívá v tom, že na konec článku přidávám hodnocení. Doplnila jsem je k již napsaným článkům. Je to klasické hvězdičkové hodnocení, maximum je ***** a minimum *.

A to je asi ode mě zatím vše. Jdu se konečně zase jednou koukat na anime :-)



Annika~

Průvodce po mém zámku

31. října 2011 v 17:12 | Annika~
Abych zamezila zmatkům ohledně rubrik na tomto blogu, rozhodla jsem se sestavit menšího průvodce. Aneb - co se skrývá pod názvy, co tam najdete, čeho se můžete obávat:

Hajimemashite

15. října 2011 v 17:57 | Annika
Již delší dobu jsem plánovala založení blogu. A dneska jsem konečně dospěla k onomu činu. Sedíc v autobuse řekla jsem si, že je čas přemístit mou zpovědnici, která se předtím nalézala na stránce Stardoll. Onen "Starblog", který jsem tam (ne)pravidelně vedla, mi ovšem hledal vulgarismy i ve slovech, ve kterých žádné nejsou (nemám ve zvyku mluvit, natož psát sprostě). Navíc články měly limitovaný rozsah - pouhých 2000 znaků - a to mi nestači. A tak jsem zde v plné parádě a lesku.

Jak ti jistě čtenáři došlo, jsem dívka. Tento blog je předurčen k tomu, abych se zde vypisovala ze svých strastí a radostí (které je někdy třeba brát s velkou rezervou). Nejsem žádný spisovatel a s mluvnicí si také úplně nerozumím. tudíž chvílema se to možná nebude dát číst. Také nepíšu nijak zábavně nebo poutavě. Protože píšu pro sebe a téměř nikdy to po sobě nečtu.

Tímto uzavírám krátký úvodní (a můj první) článek.

Annika
 
 

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet