Hřbitov

Můj melancholický monolog

10. října 2012 v 17:16 | Annika~
Zase jsem se jednou rozhodla obětovat část svého tak vzácného, ale přesto velmi volného času psaní článku bez hlavy a paty. Jsem vyčerpaná. Jsem úplně přichcíplá. A bude hůř, Anniko, bude hůř...

Asi vážně nemám smysl pro humor bo co...

30. května 2012 v 17:08 | Annika~
Na víc se asi nezmůžu. Aneb jak jsem dnes "velmi zajímavým" způsobem pohřbila jeden školní den.

Křehké jsou vztahy mezi lidmi

27. dubna 2012 v 17:27 | Annika~
Ač to dělám zatraceně nerada, mám sklony dělat dusno, nahlas projevovat rozhořčení a nesouhlasný názor a neuvědomuju si při tom možné zlé následky. Někdy se za tuhle vlastnost strašně nesnáším a připadám si jako hloupá holka. Ale i přesto s tím pokračuju dál a pak třeba mívám výčitky svědomí.

Kawaii kleine princesita Annika-chan's language madness desujooo...

27. března 2012 v 11:48 | Annika~
Názvu si prosím nevšímejte, hrabe mi.
Právě jsem si dala pauzu po hodinové práci. Během oné hodiny jsem srkajíce čaj přeložila celé 4 věty do japonštiny. Tímto jsem se po již několikadenní dřině za počítačem s třemi slovníky, z nichž dva jsou anglicko-japonské, a google překladačem konečně dostala do poloviny svého vyprávění na soutěž...

Nejkrutější soudce

20. února 2012 v 18:02 | Annika~
Ano, tento článek možná až ironicky přesně pasuje do rubriky "Hřbitov". Rakovina, ta nemilosrdná zhoubná odpornost, už zase skosila další lidi z mého okolí. A já se potřebuji vypovídat, ale nemám komu. Proto se vydávám na cestičku mezi keři bílých růží a vše pošeptám jejich okvětním lístkům...

Neřády kolem mě

8. února 2012 v 15:39 | Annika~
Cítím, že jsem opět nějaká přetažená. Mám už zase všeho dost, na nic nemám chuť (snad jen na jídlo - přepadla mě žravá), vše a všichni mě otravují. Mám pocit, že se vytoužených prázdnin snad nikdy nedočkám...

Ó světe, už zase mě zatraceně štveš!

5. ledna 2012 v 19:48 | Annika~
Přepadla mě špatná nálada. Už dlouho jsem ji neměla, ale v poslední době se naskytlo příliš mnoho věcí, které mě naštvaly. No jo no, začala škola a kroužky a má pohodová nálada obestřená mlhou zpitomělosti z anime je fuč a opět si najdu tisíce důvodů proč prskat vzteky a vypisovat se na svém drahém blogísku...

Blázen na kopečku

24. listopadu 2011 v 17:55 | Annika~
Od rána mě sužují podivné pocity, a nejsou ani v nejmenším příjemné. Dny plynou špatně, ve škole trpím, doma nemohu odpočívat tak, jak bych si přála a to vše způsobuje to, že se cítím, jako by mi někdo kroutil a ždímal hlavu jako mokré prádlo. Teď si na chvilku užívám klidu a dokonce i jisté vyrovnanosti, ale za chvíli už zase přejdu k učení a přípravám. Damn it...

Je to moc špatné, ale nejde se toho zbavit. Co je to?

25. října 2011 v 22:06 | Annika~
Cítím, že to tak nemá být a to je ten nejhorší pocit. Když si zdravý rozum odporuje s citem. Když nevíte, co z toho je správné, zda podlehnout svému srdci a nebo se řídit tím "rozumným a správným". Jsem založená spíše racionálně, ale některé pocity jsou mnohem silnější než má vůle...

Ořešák v poli se kymácí pod náporem předbouřkového větru...

19. října 2011 v 17:17 | Annika~
Uvědomila jsem si, že jsem velmi často sama. A nejen "sama" tím způsobem, že sedím v pokoji a okolo mě není ani noha. Spíše se mi stává, že se vyskytuji někde mezi lidmi, ale podvědomě se od nich izoluji, stavím okolo sebe neviditelné stěny, neviditelnou zděnou místnost bez oken a bez dveří, kam nikdo nemá přístup a nikdo nevidí dovnitř.
 
 

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet