Divadlo

Šípková Růženka

11. března 2014 v 18:06 | Annika~
První impuls, co ve mně vzbudil chuť vidět v názvu zmíněný balet, byl nádherný plakát, který jsem viděla viset na nástěnce u vchodu do Státní opery, do které jsem zrovna šla kupovat lístky na nějaké jiné představení. Trvalo ale rok a půl, než jsem se k Růžence konečně dostala. Za tu dobu mě v tomto zážitku stihla předběhnout slečna Kariol, a když jsem si přečetla její článek plný dojmů, ještě víc mi bylo jasné, že tento balet prostě vidět musím.
Lístky jsem si koupila již na podzim, a to na odpolední představení dne 8. března, které bylo levnější než večerní. Neslo to s sebou velké riziko - hromadu rodinek s dětmi - a to riziko se samozřejmě naplnilo. Děti ale byly kupodivu celkem hodné.
I tak ale, vodit malé dítě na balet - i na takový pohádkový, jako je Růženka - mi připadá jako hloupost. Bylo vtipné pozorovat děti, jak ze začátku trochu hlučí a ptají se rodičů, zda první baletka, co přitančila na scénu, už je první sudička, na konci první poloviny zívají, po přestávce kašlají kvůli studeným limonádám z baru a na úplném konci sebou neklidně šijí a zívají na rodiče ještě významněji...

Turandot

3. prosince 2013 v 22:20 | Annika~
Když mě přijali na Filosofickou fakultu, jedno z prvních opatření, které jsem provedla nedlouho po zápisu, bylo to, že jsem si opatřila fešné pletené bezprsté rukavičky. Asi jsem už tehdy věděla proč. Právě sedím na chodbě v budově u Palacha a skoro se klepu zimou i přes tlustý svetr a šál kolem krku. A své žůžo rukavičky jsem si samozřejmě nechala doma.
Abych zaměstnala své nebohé těkající mrznoucí ruce, rozhodla jsem se napsat krátké povídání o příběhu vřelé lásky, co dokáže zahřát i nejstudenější srdce. O příběhu princezny Turandot. O opeře pana Pucciniho, na které jsem před týdnem byla. - Jestli mi to teda náš školní internet, rozmarnější než Rozmarné léto, dovolí...

Edit: Článek dokončuji již pod domácí střechou, ale už se mi nechce vymýšlet nový úvod.

"Hustogotický" Don Carlo

20. listopadu 2013 v 21:19 | Annika~
Od dob, co jsem zhlédla první reklamy v metru a první fotografie z nejnovější inscenace slavné Verdiho opery, automaticky se mi s vervou dere do roztěkané mysli šeredný pojem "hustogotický". Proto jsem si to první slovíčko v názvu nemohla odpustit. Místo abych říkala "koupila jsem si lístky na Dona Carla", vyleze mi z úst pokaždé humpulácky znějící "koupila jsem si lístky na toho hustogotického Dona Carla". Chystáte-li se tedy číst tento článek, budete muset tento děsněkůl výraz vydržet, bude-li ještě někde použit.
Proč zrovna hustogotický? Protože tato inscenace je trošku jiná, než klasická opera. Pan režisér oblékl Verdiho hrdiny do oblečků s cvočky, kříži a řetězy, a umístil je do temných, dekadentně romantických kulis - a lebkami ozdobil vše, co se dalo.
Řekla jsem si, že tenhle experiment by mohl být zajímavý. A tak jsem si koncem léta pořídila lístky, a v sobotu šestnáctého listopadu se plna očekávání vypravila do mé milované Státní opery...

Strýček Váňa

25. září 2013 v 11:13 | Annika~
Když jsem se před dvěma lety v září vypravila do Stavovského divadla na hru Racek, jejímž autorem je Anton Pavlovič Čechov, byla jsem nadšená. Představení ve mě zanechalo hluboký dojem. Proto jsem si letos v září řekla, že návštěva Strýčka Váni by také nemusela být špatná. Je to také Čechov, je to stejný režisér, a je tam František Němec a Iva Janžurová. Víc důvodů jsem pro koupi lístků nepotřebovala.
Když jsem pak dorazila do nádherných prostor divadla, našla si své sedadlo a zhlédla všechna čtyři dějství, trošku jsem své důvody pro koupi lístků přehodnotila. Nebo spíš, Čechovovi, Janžurové a Němcovi jsem rozhodně neměla co vytknout. Jen panu režisérovi a některým jiným hercům...

Madama Butterfly

14. září 2013 v 14:42 | Annika~
Zhruba v polovině devatenáctého století se Japonsko po dlouhé izolaci otevřelo světu a v Evropě se brzy na to stalo velmi módním. Inspirovalo mnoho umělců, třeba i slavného Clauda Moneta, mého oblíbeného malíře. A Japonskem inspirovaná je právě i tato opera, kterou jsem před pár dny viděla ve Státní opeře. Prý dokonce Evropu pro styl à la japonaise dokázala ještě více nadchnout. Jejím autorem je Giacomo Puccini, muž, jehož tvorbu jsem si po zhlédnutí Bohémy a Toscy velice oblíbila. Byla jsem moc, moc zvědavá, jak se mu podařilo pohrát si s japonskou atmosférou - a také, jak se podařilo japonské prostředí vystihnout režii a tvůrcům z Národního Divadla celkově.
Nu, nebudu předběžně prozrazovat, co konkrétně jsem si o tomto operním díle po zhlédnutí myslela, ale na rovinu - byl to opravdu ten nejkrásnější způsob, jak utišit svůj zářiový absťák po divadle! :-)

Tosca

22. června 2013 v 19:09 | Annika~
Sepsáno s menším zpožděním, ale přece! :-)
Ve středu jsme se se sestřičkou opět zase jednou vydaly za kulturou - do naší oblíbené Státní opery v Praze na operu Tosca od Giacoma Pucciniho. Byla to poslední odměna za mou úspěšně složenou maturitní zkoušku.
Proč zrovna Tosca? Minule jsme v SO viděly Pucciniho Bohému a ta nás velice nadchla. Zajímalo nás tedy i další jeho slavné dílo. Dalším důvodem byl dramatický příběh plný vášně, podle fotografií zajímavé kulisy a kostýmy, prostředí (Řím, hlavně můj oblíbený kulatý Andělský hrad) a hlavně - znaly jsme krásnou Tosčinu árii z druhého dějství. To je hned pět dobrých důvodů!
Tentokrát jsem nebyla nachlazená jako na Bohémě, ale zato bylo venku strašně dusno. Aspoň, že už ale nebylo tak děsivé horko - byl už večer...

La bohème

3. března 2013 v 10:11 | Annika~
Tak u tohoto článku jsem byla opravdu nerozhodná, do jaké rubriky jej šoupnout. Nakonec jsem se ale rozhodla pro "Divadlo" - když už sem dávám balet, tak bych mohla i operu. Můj druhý operní zážitek v životě a první operní zážitek z mojí milované Státní opery Praha. Bohéma od Giacoma Pucciniho. Opera, u níž mě odjakživa fascinovalo prostředí a hrdinové. Konečně jsem dostala šanci ji doopravdy vidět a slyšet se vším všudy.
Jak už to tak ale bývá, za to, že jsem si mohla užít večer v opeře jsem musela zaplatit. A teď nemyslím peníze za lístek - ten jsem stejně dostala darem k narozeninám, takže já jej neplatila. Platila jsem zdravím. Šla jsem do opery se zásobou kapesníků, mentolových bonbónů a červeným nosem. V lepší dobu už to každoroční nachlazení přijít nemohlo! Zrovna v ten nejvytíženější den celého března...

Louskáček - Vánoční příběh

2. ledna 2013 v 10:49 | Annika~
Když jsem si kupovala někdy snad v listopadu lístky na tento balet, věděla jsem už jen podle krátkého povídání na stránkách Národního divadla, že nepůjde o obyčejného Louskáčka. Vždyť ani v uměleckém obsazení jsem neviděla žádného myšího krále, zato však se tam vyskytoval starý lichvář Scrooge a rodina Cratchitova. Domyslela jsem si, že to asi bude spojení Dickensova příběhu Vánoční koleda s klasickým Louskáčkem. A také že bylo.

Labutí jezero

1. listopadu 2012 v 19:44 | Annika~
Včera večer jsem po měsíci opět oblékla bledě modré sváteční šaty a k nim vínové punčochy a tyrkysový svetr (maminka mi za ten model div nevynadala), a vyrazila za kulturou. Tentokrát ne sama, ale se sestřičkou. Naše kroky - nebo spíše skoky, vyrazily jsme pozdě - směřovaly opět do Státní opery na snad ten nejznámější balet - Labutí jezero od Petra Iljiče Čajkovského.

Giselle (report)

6. září 2012 v 13:50 | Annika~
Nevěděla jsem, zda článek o baletu mám zařadit do rubriky "Hudba" nebo sem. Nakonec jsem se rozhodla právě pro tuto rubriku. Včera večer jsem totiž byla ve Státní opeře na baletu Giselle a ráda bych se s tímhle malým královstvíčkem podělila o své zážitky.
 
 

Reklama


Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet