100 věcí, co mám ráda

8) Japonština a spol.

7. dubna 2014 v 16:30 | Annika~
Tento název mi připadá trochu neohrabaný. Ale nechtělo se mi psát jen "Japonsko", protože bych se cítila hloupě. Jak mohu napsat, že osmá věc, kterou mám ráda, je Japonsko, když jsem jej stále ještě nikdy nenavštívila?
Ohledně Japonska mám zkušenosti zatím jen s tím, co se z něj doneslo ke mně do naší zemičky, ať už jde třeba o umění, jídlo, o televizní přenos mistrovství světa v krasobruslení v Saitamě nebo o těch pár Japonců, se kterými jsem měla tu čest se seznámit. Samotnou zemi jsem však na vlastní kůži ještě nepocítila. Věřím však, že jednoho dne pocítím - stanu-li se dostatečně bohatou. A budu-li se dobře učit, možná se tam podívám ne jen jako turistka, ale i jako študák...
A rovnou předesílám, tento článek bude nejspíš zatraceně dlouhý.

7) Roční období všemi smysly

12. června 2013 v 18:38 | Annika~
Zrakem. Čichem. Sluchem. Hmatem. Chutí. Citem.

6) Zobcová flétna

11. března 2013 v 21:13 | Annika~
Je to už podruhé, co do téhle rubriky píšu o hudebním nástroji (klavír byl číslo tři, mám pocit), ale ač mám ráda jak flétnu tak klavír, každý nástroj mám ráda trochu jiným způsobem. Klavír obdivuji pouze jako posluchačka, flétnu však nejen jako posluchačka, ale i jako hráčka, jak je ostatně vidět na fotce vlevo z adventního koncertu v naší jazykové škole - to jsem kdyžtak prosím já :-) To bylo po dlouhatánské době a zatím naposledy, co jsem s flétnou někde veřejně vystupovala. Bylo to nádherné, něco úplně jiného, než moje koncerty, když jsem se ještě učila v hudebce pod dozorem učitelů. Nikdo mě nenutil pravidelně cvičit, nikdo mě naznámkoval, můj výkon závisel čistě jen na mém vlastním přístupu a zodpovědnosti.

5) Cizí jazyky

17. února 2013 v 10:06 | Annika~
Rubrika 100 věcí, co mám ráda mi přes zimu lehce zdechla, stejně jako prozřetelně umístěné kytičky za oknem, proto nastal čas ji zase oživit. Ono přesněji řečeno už mám v rozepsaných dva nedodělané články očíslované pětkou, ale nějak se mi je nechce publikovat - bude je třeba trochu upravit, připadají mi trochu hloupé. Stejně tak mi kvůli lenosti poněkud umřely Osobnosti ale článek o dalším člověku mám již asi do půlky rozpracovaný, už jen musím sebrat veškerou sílu na dopsání.
V rozepsaných mám také pro svou orientaci seznam věcí, o kterých bych právě zde v této rubrice ráda psala. A z ničeho nic mě včera večer napadly cizí jazyky, které jsem do seznamu zapomněla napsat. Hned mi bylo jasné, že číslo pět musí být právě o nich.

4) Vánoce

26. prosince 2012 v 20:09 | Annika~
Vánoce asi nejsou úplně doslova "věcí." Je to svátek, je to časový úsek, něco nehmotného. Myslím ale, že to jistě všichni přežijeme, když o nich budu psát jako o "jedné ze sta věcí, kterou mám ráda."
Vánoce jsou v tuto chvíli aktuální, a tak bude logičtější o nich psát teď než někdy v červenci. A zároveň rovnou tento článek vezmu jako povídání o Vánocích letošních. Sice ještě nejsou úplně za mnou - ještě mě čeká návštěva dvojích moravských příbuzných, kde budou pokračovat, stromeček stále stojí a voní a čokoládiček z něj ubylo jen minimálně - ale myslím, že to už mnoho na zážitcích z letoška nezmění.

3) Klavír

14. prosince 2012 v 16:18 | Annika~
Nejprve bych snad řekla - ne, nejsem klavíristka, na tento nástroj hrát nedovedu. Až poměrně nedávno jsem se teprve naučila aspoň trochu orientovat v tom, která klávesa je která, ale k čemu slouží jaký pedál si stále malinko pletu.
Na klaviatuře dokážu vyťukávat prsty jedné ruky jen jednoduché melodie, dvěma rukama dokážu zahrát pouze dvě písničky, a to ještě kdoví jestli - už jsem u našeho domácího malého keybordu neseděla dlouhé měsíce, možná i léta. Plánuji však k němu zase někdy zasednout, až bude více času a motivace. Klavír mám proto ráda pouze pasivně; jako posluchač, ne jako muzikant.

2) Divadlo

29. listopadu 2012 v 17:30 | Annika~
Ano, divadlo mám velmi ráda. Líbí se mi divadla jako budovy, i to, co se v nich může hrát. Ráda chodím na činohru, na balet, i na operu. Nedovedu říct, na co z toho nejraději. Jen mě mrzí, že nemám víc času a nejsem strašlivě bohatá, abych mohla tento typ kulturního zážitku zažívat častěji.
Pokaždé, když přijdu domů z nějakého představení, jsem v takové zvláštní, krásné náladě, skoro jako bych se vznášela v prostoru jakéhosi tajemného, nádherného snu. Jsem šťastná, když mohu hercům, pěvcům či baletkám tleskat za jejich výkony. Jsem šťastná, když si ještě doma listuji programem a prožívám celý příběh představení znova.
A udělat ze sebe jednou za čas dámu a řádně se nastrojit, také stojí za to. (I když v poslední době na tento bod docela kašlu :-D)

1) Čaj

17. listopadu 2012 v 9:32 | Annika~
Dámy a pánové, přátelé. nepřátelé a náhodní okolojdoucí! Tímto otevírám nový koutek v tomto zapadlém královstvíčku. Jak možná z názvu rubriky vyplývá, budou zde články o věcech, které mám ráda, či přímo miluji. Nebude jich tisíc, jak je obvyklé, bude jich sto. Nedovedu si představit, že by pro mě opravdu existovalo tolik věcí, co mám ráda a o kterých by se dalo něco psát. A ani si nedovedu představit, že by tohle nějaký bloger opravdu dotáhl až do konce. Proto jen sto, protože ráda dělám věci, u kterých vidím v dálce cílovou metu.
Neřadím je nijak podle stupně mé lásky k nim. Píšu o tom, na co mám náladu. Dnes to je například v názvu jmenovaný čaj. A to je zrovna jedna z vecí, které miluji :-)
(A ještě poslední vsuvka. Konečně jsem se naučila vkládat mrňavé obrázky do textu. Aplaus, prosím! *sama si zatleská*)
 
 

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet