Týden poslední

1. června 2014 v 17:07 | Annika~ |  (Ne)malé radosti
Ne, ani tento týden nebyl tak radostný, jak by si zasluhoval. Ale dnes se prskání nad krutostí lidského bytí nehodí.
Je týden padesátý druhý. Uplynul rok, kdy jsem se do tohoto projektu, jenž pochází z blogu Lenky, s odhodláním pustila. Fascinuje mě, jak se můj život stále vyvíjí dál a dál, ale zároveň je pořád cyklický. Před rokem jsem byla jinou Annikou, než jsem teď. A přesto... První týden byl "týden extrémní". Spálila jsem se od slunce na Bodaidžu macuri. Příští týden se na tuto akci chystám zas, a lehce spálená už jsem dopředu. Cyklus se uzavřel. Ale na druhou stranu, nové sandálky, které jsem v prvním článku vychvalovala, se mi před týdnem rozpadly, a já je odnesla reklamovat. Přímka spěje dál, do neznámého nekonečna...



1. Na poli zkouškovém se mi po tento týden vcelku slušně dařilo. Dva zápočty z minulého týdne se mi podařilo úspěšně získat, z nichž u toho těžšího jsem ráda, že se mi to vůbec povedlo a u druhého jsem naopak získala krásných 100 procent. Stejně tak jsem si odkroutila druhou, pro mé v poslední době křehké nervy náročnější polovinu zkoušky z konverzace, ze které teda zrovna dvakrát optimistické pocity nemám, ale to asi i proto, že jsem se během cesty na ni doslova brodila přes závěje krup a zmokla tak, že jsem si musela pak ždímat oblečení a vylévat vodu z bot. Ano, to jedno nedávné haiku jsem psala sama o sobě ve třetí osobě. Ale to vám stejně možná došlo. Zanechala jsem pak po sobě mokrou židli i podlahu.


Škoda, že jsem nezachytila i vodopád valící se dolů po schodech. V tu dobu bylo mou jedinou starostí vykroutit z těžké nacucané sukně co nejvíc vody, aby mi nespadla na půl žerdi, neb byla jen na fórovou gumu.
Tento pitoreskní výjev bylť zachycen až později, když se bouřka a má sukně trochu umoudřila.

Myslím si ale, že z té zkoušky projdu. Nevím, zda s jedničkou, ale podruhé tam snad nepůjdu.
Co mě však nejvíce potěšilo je to, že má seminárka byla přijata a nemusím v ní nic opravovat. Ufff, to byly nervy. A další dva kredity připsány!

2. Jsem ten typ člověka, co má sklony neustále utíkat sám před sebou. Doslova. Vzápětí si ale vždycky uvědomuji, že dokud mě na útěku nesou vlastní nohy, před svým já neuteču, a jediný společenský přijatelný způsob, jak provést něco takového, je jít si lehnout, dlouho a tvrdě spát a ráno se probudit ode všeho odproštěná. Protože nový den je novým světem, ve kterém včerejší smutky a skutky mohou, ale nemusí platit. Tento způsob mě zatím ani jednou nezklamal. Ani tento týden. Úterek a středa, dny poněkud neradostné, mi přinesly samé zážitky, po nichž jsem měla chuť utéct. A ze tří z nich jsem doopravdy fyzicky utekla...
Těšila jsem se, až přijde noc, pohroužím se do léčivého spánku a ráno se probudím čistá. Čekání na takovou noc je vždycky nekonečné. Ale když konečně přišla, přinesla úlevu. Ve čtvrtek ráno jsem se vstala z postele osvobozená. Utekla jsem.

3. Má nástěnka měla vždycky spíše než praktickou funkci kýčovitě dekorativní. V rámci příprav na zápočet z kandži jsem se však rozhodla ji lehce předělat. Funkce praktická a dekorativní jsou nyní celkem vyrovnané. Osmdesát znaků, které mi z různých důvodů dělají problém, se na mě nyní smějí z nástěnky a volají na mě "Nauč se nás!"



Mám radost. Proto, že nástěnka nyní vypadá lépe a má užitečnější funkci. A proto, že samotné čmárání znaků mě jako každá jiná tvůrčí činnost velmi bavilo. Při té přiležitosti jsem se rovnou definitivně rozhodla začít v budoucnu chodit na kurzy kaligrafie.


4. Otec náhodou nalezl v počítači pět starých ne moc kvalitních nahrávek z koncertů pěveckého sboru, jehož jsem bývala v gymnaziálních letech členkou. Zběžně jsem si je poslechla a ve výsledku byla velmi potěšena, neb je na nich zaznamenána spousta skladeb, u kterých bych byla skoro zapomněla, jak zní. Sandmänchen, Two pewits, Dodolské pesme, Dvojice témat, Sedí ptáček na karlátce, This little babe, Qui la gagliarda, a jedna lidovka, u níž jsem zapomněla, jak se jmenuje, ale vždycky jsem u ní místo zpěvu příšerně slzela dojetím, proto jsem ji raději přeskočila, a mnoho dalších skvostů i "skvostů". Tolik mě potěšilo je - některé po mnoha letech - zase slyšet!

5. Sobota byla radostná od počátku až do konce. Stalo se toho však příliš mnoho, než abych tím zahlcovala tento článek, proto plánuji napsat samostatný report. Ve zkratce jen prozradím, že toho dne jsem měla sraz s jednou jistou milou blogerkou, prošly jsme se jistými pěknými místy a navštívily křest jisté knihy jisté úžasné malířky a spisovatelky :-)


(Autorkou této fotky je jakási náhodná paní, která nás vycvakla na foťáku oné jisté milé blogerky :-)

6. Už dlouho jsem neskládala jeden bod z několika drobných prožitků. Dnes je to naposledy, co píši (Ne)malé radosti, tak bych tak mohla ještě jednou učinit:
♦ Chuť mátového sorbetu ze Světozoru.
♦ Po stresu a spěchu úsměv na přivítanou.
♦ Měkkost křesla v zastrčené čajovně.
♦ Sestra mi půjčila skvělou tašku přes rameno.
♦ Dvě nové knihy.
♦ Příjemné komentáře na blogu.
a další...

7. A poslední radost se netýká jen tohoto týdne, ale celého uplynulého roku. Jsem ráda, že jsem vydržela. Že i přes občasné těžké chvilky a topení se ve smutcích to byl hezký čas. A že byl hezký i díky psaní těchto článků.


A nyní následuje hymnus oslavný, jenž jsem složila za poledního slunce v malebném prostředí menzy Jednoty nad talířem číny. Našel by se v řadách slovutného čtenářstva nějaký skladatel, jenž by mi k němu složil řádně wagnerovský hudební doprovod a převedl text do podoby pro smíšený pěvecký sbor a čtyři sólisty? Za odměnu mohu pozvat případného váženého komponistu do menzy na čínu...

Rok se s rokem sešel zase
v celičké své křehké kráse.
Padesát dva týdnů sladkých,
tak dlouhých a přitom krátkých,
uplynulo v slunnou dáli -
stopy své však zanechaly.
Vzpomínati s láskou budu
na ty časy - nyní v čudu -
zároveň však hledím vpřed
ať mám za rok
zase o čem
vyprávět...



Annika~
 


Komentáře

1 V. V. | E-mail | Web | 1. června 2014 v 18:14 | Reagovat

Doufám, že sis poslední článek do nemalých radostí užila. Těším se na report, taky ho plánuju. :)
Ty kroupy vypadají epicky. Ještě jsi mohla vyfotit tu svou sukni. :D
Gratuluji k úspěšným zkouškám a držím palce do příštího týdne.
Vzpomínání... krásná to věc, leč občas bolestivá.
Ach, ten hymnus je skvělý! Melodii k němu asi nesložím, ale musím ti vyseknout obdivnou poklonu, protože ač si myslíš něco jiného, já tvé rýmování prostě miluju!
A v neposlední řadě ti moc gratuluji k úspěšnému dokončení tohoto projektu! A hodně radosti do dalších dní. :)

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 1. června 2014 v 20:10 | Reagovat

Vždycky, když jsem přišla na tvůj blog, většinou jsem narazila na tento článek, který shrnoval tvůj týden :), přemýšlím, že s tím možná v budoucnu začnu taky, můžu se zeptat, jestli se musím někde zapsat nebo můžu začít klidně spontánně?
Ta nástěnka vypadá kouzelně, když na to přijde znaky na první pohled působí jako velice pěkná dekorace, nevím, líbí se mi ty černé tahy na bílém plátně nebo papíře.
Náhodu tvůj rukopis je pěkný, takhle píšu, když spěchám (to asi nezní jako kompliment, viď?) :) tak jo, přeju hodně štěstí do dalšího týdne, měj se :)

3 Hmyzenka Hmyzenka | Web | 1. června 2014 v 21:36 | Reagovat

Tenhle projekt mi bude hrozně moc chybět. Nejspíš si všech 52 týdnů přečtu ještě jednou, vždy mě hrozně bavily číst, ačkoliv jsem nejspíš nikdy nezanechala komentář.
Ta nástěnka vypadá úžasně, měla bych si něco podobného vylepit ohledně islandštiny na záchodové dveře, abych ji přestala flákat, měla ji pořád na očích a nemohla se už vymlouvat na to, že zapomínám. A tvůj zvláštně rozházený rukopis se k tobě moc hodí :-)

4 Vendy Vendy | Web | 3. června 2014 v 19:10 | Reagovat

Anniko, dokázalas to, gratuluji! taky jsem nemalé radosti zkoušela, ale nepovedlo se, stejně i třistašedesátka.
Je to vážně náročné a už proto dovedu ocenit, že jsi nemalé radosti dotáhla do konce.
A co víc, sama sebe s´odměnila - tyhle záznamy dní můžeš číst i opakovaně a po delší době a vždycky budeš mít zachyceno, jaké pěkné chvíle jsi zažila a co jsi dokázala.

5 Annika Annika | Web | 4. června 2014 v 20:01 | Reagovat

[1]: Užila, užila :-) A na tvůj report se těším!
Sukně byla černá, takže ta voda na ní nebyla skoro vidět. Když jsem došla na zkoušku, paní vyučující si všimla, že je mokrá až poté, co jsem svou židli vyměnila při odchodu za suchou :-D
A moc děkuji :-)

[2]: Já začala spontánně, a myslím, že ostatní, co se zapojili, rovněž :-)
A děkuji! :-)

[3]: Moc mě těší, že tě bavily číst! Já už si je schválně znova přečetla a trvalo mi to několik hodin a byla jsem z toho ve finále dost zpitomělá :-D
Panejo, islandština! To je paráda!
Pravda, je takový trochu nesourodý... ještě že v poslední době už latinkou moc nepíšu, ve škole je to pořád samá kana nebo kandži :-)

[4]: Děkuji moc! :-) Náročné to skutečně bylo. Občas jsem měla chuť s tím praštit, ale nedokázala jsem to. Na to to je příliš pozitivní projekt :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet