Jákobův pokoj

11. června 2014 v 17:06 | Annika~ |  Knihy
Nejprve jsem o této poměrně útlé knížce psát nechtěla. Teď zpětně už nechápu důvod. Nakonec jsem se ale rozhodla jinak, jelikož jsem se pustila do čtení celkem pěkného životopisu Virginie Woolfové. Z oné četby jsem totiž dostala chuť si okamžitě od autorky něco přečíst, a jelikož doma nic nemám krom toho, co jsem již četla, napadlo mě nasměřovat náhlý nával velké náklonnosti k této autorce pryč od četby k psaní.
Jákobův pokoj je předposlední z do češtiny přeložených autorčiných beletrií, kterou jsem ještě nečetla. (Ach jo, doufám, že někdy bude přeložena i Plavba, Noc a den a Roky!) Myslela jsem si tedy, že Jákobův pokoj mě už ničím nepřekvapí - autorčin styl jsem již dobře znala - a přesto překvapil.


Tato knížka patří mezi ranější autorčina díla; z těch co vyšly česky, je úplně nejstarší. Jde o fiktivní životopis mladého muže Jákoba Flanderse. Od životopisu mladého šlechtice Orlanda od téže autorky se však značně liší. Zaprvé: Jákob nemění pohlaví. Za druhé - a to je to hlavní - na Jákoba nahlížíme úplně jiným pohledem než na Orlanda.
Jákoba Flanderse sledujeme od dětství, kdy si hrál na pláži a vyjeveně se rozhlížel po velkém světě kolem sebe, až do završení jeho života. Pozorujeme jej, jak dospíval, jak začal studovat na univerzitě, jak cestoval po cizině, jak se zamiloval. Ve skutečnosti se však o Jákobovi vlastně nic zásadního nedozvíme. A když nahlédneme do jeho pokoje, často v něm zrovna není. Autorka nám předkládá Jákoba z rozličných vnějších pohledů, ať už očima náhodné spolucestující ve vlaku nebo jeho vlastní matky. Pozorujeme jej mnoha očima, ani jednimi však nedokážeme nahlédnout do jeho nitra, které pro nás tím pádem zůstává napůl tajemstvím a z Jákoba činí sice důvěrně známou, ale přitom záhadnou bytost.

Jako u každé knihy Virginie Woolfové mi trochu trvalo, než jsem se dokázala pořádně do knihy začíst, jakmile se mi to však povedlo, cítila jsem se, jako bych se dostala do silného víru a nemohla z něj vyplout, dokud dílo nedočtu. Číst Woolfovou je občas dost náročné, svým způsobem však velmi návykové. Jákobův pokoj se mi nesmírně líbil a stejně jako ostatní díla této autorky dokázal krásně rozproudit mou línou obrazotvornost.
Jákob sám mi přišel fascinující právě díky tomu, že autorka nám jej představila v tak nejasném světle. Občas jsem si myslela, že jsem jej konečně "odhalila", ale nedlouho poté jsem zjistila, že jsem žádný výrazný pokrok v pochopení jeho smýšlení neudělala.

Vlny se mi líbily o trošku víc, ale obávám se, že Vlny žádná jiná z próz Woolfové stejně nepředčí. Pak následuje na mém žebříčku ta širší špička, to jest Mezi akty a K majáku. Do této skupiny nyní patří i Jákobův pokoj. A zbytek tvoří knihy, u nichž si pamatuji, že se mi líbily, ale už si je nepamatuji, neboť jsem je četla dávno (Orlando, Paní Dallowayová a povídky). Na ony knihy zmiňované v předchozí větě si musím někdy v blízku udělat čas a znovu si je pořádně přečíst! :-)


Chudák Vrabčák. Pořád práci na jeho článku odkládám. Ale příště už Soukromá záležitost dozajista bude.


Annika~
 


Komentáře

1 V. V. | E-mail | Web | 11. června 2014 v 18:03 | Reagovat

Někdy si od téhle autorky taky musím něco přečíst.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet