Na hradbách

17. února 2014 v 20:01 | Annika~ |  Obrazárna
Po mnoha dlouhých dnech strávených zavřená mezi čtyřmi stěnami ať už s učením, s nachlazením nebo s knížkou jsem se začínala cítit jako pták v kleci. V úterý už jsem tento pocit nedokázala déle vydržet, a tak jsem posbírala do kabelky procházkovou výbavu (kniha, mp4, blok s propiskou a foťák) a vyrazila ven. Cíl procházky jsem si neurčila, ale nakonec jsem se - tak nějak automaticky - vydala na jedno z mých nejoblíbenějších míst v Praze. Na Vyšehrad.
Z procházkové výbavy jsem nakonec použila pouze polovinu. Hudbu jsem neposlouchala - chtěla jsem slyšet zvuk větru a chrámových zvonů - a ač jsem během bloudění na hradbách narazila na mnoho podnětů na básničku, žádnou jsem nesložila, tudíž i blok s tužkou zůstaly nepoužity. Knihu jsem četla po cestě domů. A fotoaparátem jsem dokumentovala rozličené věci okolo sebe, ať už na hradbách, za nimi nebo pod nimi.


Už na počátku procházky jsem se však na čtvrthodiny zasekla uprostřed chodníku. Vzpomněla jsem si, že se v mém fotoaparátu dá nastavit, aby fotil černobílé či sépiové obrázky, ale ať jsem se snažila co to šlo, nepodařilo se mi tuto funkci nastavit, ač jsem zkoušela mačkat všechny knoflíky, co jsem na těle mého digiťáčku našla. Přitom ještě před dvěma lety jsem to uměla...

Nakonec jsem ale boj s foťákem poražená vzdala a pokračovala v cestě.



Toho dne jsem měla štěstí na málo aut a celkem málo lidí.



Původně jsem chtěla jít touto cestou. Nakonec jsem se ale ze zvyku vydala na hradby, kde to mám nejraději a kde se mohu dívat dolů na Prahu.



Zátiší s vlakem, tramvají a japonskou pekárničkou Hotaru na Ostrčilově náměstí...


... a následný obrácený pohled od pekárničky k hradbě, focený dnes dopoledne :-) (Opět s vláčkem, tramvaj ale zrovna nejela. Jako náhradu vám tímto poskytuji fešácký žlutý kontejnér.)


Kdyby mě nevzali na japanologii, byla by pravděpodobně cesta kolem tohoto přikrčeného kostela a postávání na zastávce před ním mým denním chlebem. A do malé pekárničky bych to měla kousek pěšky. Kdybych však nestudovala japanologii, vůbec bych netušila, že tam ta pekárnička je, čili by mi to stejně bylo fuk :-D


Řada domů v Přemyslově ulici. Ten nezajímavější z nich - kubistický, úplně na rohu s Neklanovou ulicí - však vidět není.



Hradební porost s Petřínem v pozadí.


Ulice vedoucí k železničnímu mostu nad Vltavou.


Při pohledu na Petřín jsem si nemohla nevzpomenout na svou milovanou náhodně objevenou zahradu, a na mé dva marné pokusy ji v září navštívit (jednou se rozpršelo a podruhé měli zamčeno). Těším se na jaro, až zase bude v plném květu, brána bude obrostlá fialovými vistáriemi, bílé lavičky budou jasně odrážet sluneční světlo a pod sandály mi bude křupat štěrk vzorně upravených cestiček.


Mlčící dívka a nesvítící pouliční lampa. Alegorie osamělosti.


Kómíne, kómínééé, stojíš v pěkné róvíněééé...



Jaro se blíží!


Dámy a pánové, právě vcházíme na Slavín.


Na hřbitově jsem nefotila. Připadalo mi to tak nějak... neslušné. Krátce jsem se prošla mezi hroby a hledala náhodné slavné osobnosti. Po chvíli jsem našla Karla Hynka Máchu. Jeho náhrobek byl poměrně neupravený a skoro nezdobený - oproti náhrobku Waldemara Matušky, který byl celkem slušně pokrytý květy. Bylo mi jej trochu líto.
Možná jsem ale jen přišla ve špatnou dobu. Možná, až přijde máj, lásky čas, si na něj někdo vzpomene :-)

Po rozjímání u Máchy mě přešla chuť dívat se na hroby, a tak jsem už jen zběžně prošla hřbitovem a stanula před chrámem. Chtěla jsem se podívat dovnitř, ale místo toho jsem nakonec jen prskala zlobou. Nesnáším, když se v kostelech musí platit vstupné.


Při focení předchozího obrázku brány do vedlejší lodě se zvedl strašně silný vítr a mě začaly zábnout ruce. Otočila jsem se tedy na podpatku a vydala se domů. Než jsem ale uklidila foťák do kabelky ke knížce, mp4, bloku a tužce, zaujala mě zahrada u nového proboštství :-)

Omlouvám se za kvalitu fotky, ten drátěný plot měl opravdu malá oka.


A pak už jsem vyrazila rychlou chůzí dolů pod hradby na tramvaj, chvíli se klepala hrůzou před železničním můstkem - mám strach procházet pod mostem, pod kterým zrovna jede vlak, pokaždé raději čekám, až přejede - a svištěla, dostatečně uprocházkovaná, domů...


Annika~
 


Komentáře

1 Kariol Kariol | E-mail | Web | 17. února 2014 v 20:46 | Reagovat

Udělala sis pěkný výlet a díky fotkám si mě zavedla někam, kam se běžně nepodívám. Na Vyšehradě jsem skládala slib světlušek, to si pamatuju, ale jinak si při procházce pět let do minulosti nic moc konkrétního nepředstavím. Někdy se tam musím jít podívat. :)
Ani jsem nevěděla, že je Matuška pohřben zrovna na Vyšehradě. :)
Doufám, že jaro přijde brzy. Tenhle nečas, ani zima, ani jaro, to je vážně na nic. Vysává mě to energií, kterou ani mžourající sluníčko nedobije. -_- :)
Pěkná večerní procházka! :)

2 Annika Annika | Web | 2. března 2014 v 16:15 | Reagovat

[1]: Jé, to jste měli pěkné místo na slib! Já slibovala na táboře, a těsně poté, co jsem doslibovala, jsem šla zvracet a další dny ležela s horečkou :-D

3 Kariol Kariol | E-mail | Web | 2. března 2014 v 16:29 | Reagovat

[2]: Taky zajímavá vzpomínka. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet