Ohlédnutí za rokem s velkým R

31. prosince 2013 v 20:23 | Annika~ |  Zahrada
Právě teď, po napsání nadpisu a prvních pár slůvek, je přibližně půl sedmé večer. Zbývá už tedy jen pět a půl hodiny, než ručičky na hodinách přejdou dvanáctku a datum 31.12. 2013 se přepíše na 1.1. 2014. Připadá mi to neuvěřitelné, jak rychle tento rok uběhl. Loňský Silvestr jako by byl včera. A přitom 2013 byl pro mě rokem přelomovým. A když o tom tak přemýšlím, tak zároveň i vcelku hezkým...

Následující článek bude obsahovat mé chvástání a fňukání - prostě vzpomínání na to, co se mi tento rok převratného přihodilo. Utečte tedy, dokud můžete :-)


Jako v minulých dvou silvestrovských článcích i v tomto shrnu to nejdůležitější v bodech. Začnu tím negativním, aby článek vyústil v lepší konec.

♦ Naprosto neuvěřitelným způsobem jsem se na začátku léta spálila na sluníčku. Přesněji - spálila jsem si nohy od kolen dolů, a pak ještě trochu paže a obličej. Ty nohy ale dopadly nejhůř. Kvůli tomu jsem měla poměrně pokažený začátek prázdnin, protože jsem se několik dní nemohla moc dobře pohybovat.
♦ Rozpadla se mi jedna z problémových šestek dole. To, co mi z ní zbylo, už se zubem skoro nedá nazvat.
♦ Dvakrát, na krátkou chvilku ale přece, jsem se dostala do situace, která mě zlomila a pocítila jsem nefalšované zoufalství.
♦ Dříve jsem nebyla nervák. Když šlo o stres kvůli škole, nikdy jsem se ničeho příliš nebála. V poslední době už ale taková nejsem. Ba naopak.
♦ Na maturitní ples, na který bych jako ostatní spolugympláci měla vzpomínat s láskou, mám jen samé hrozné vzpomínky. Byla to jedna z nejnepovedenějších událostí mého života. Právě zde jsem zažila jeden ze dvou okamžiků zoufalství.
♦ Nechala jsem se oklamat člověkem, kterému jsem důvěřovala. A ještě jedna bytost mě velmi nepříjemně oklamala, za to však ale nemohla - ale o to víc mě to bolelo.
♦ Těžce jsem v prosinci nezvládla problém shánění vánočních dárků.

Letos je těch bodů více, než loni. I tak mi ale tento rok nepřipadá zlý. A teď to pozitivní :-)

♦ Nějakým mně záhadným způsobem se mi podařilo prolézt matematikou. V druhém pololetí už jsem totiž nerozuměla absolutně ničemu. Když se řekne integrál, vybavím si jen nějaké divné esíčko, když se řekne derivace, nevybavuji už si vůbec nic, jen písemky s červenou čtyři mínus z milosti...
♦ Úspěšně jsem odevzdala dvě seminární práce. Jednu ještě na gymplu - o období Edo - a druhou před pár dny - o Iejasuovi :-)
♦ Podařilo se mi odmaturovat za jedna z dějáku a z angličtiny. Ze zemáku jsem to dala na dvojku, což je ale také úspěch vzhledem k tomu, jak děsnou otázku jsem si vytáhla. A z češtiny jsem odmaturovala jako jediná ze třidy se 100% jedničkou - napsala jsem bezchybně jak didakťák, tak sloh, a dokázala jsem dobře odvykládat i ústní zkoušení.
♦ Štěstěna se na mě usmála. Obojí zkoušky na vysokou školu mi sice vyšly na 12. červen, ale na jiné časy, tak jsem je pohodlně a beze spěchu stihla.
♦ Dostala jsem se na obě vysoké školy. Na Přírodovědeckou fakultu UK i na "fildu", kterou jsem si nakonec vybrala. Podařilo se mi tak splnit dávný sen. Porazila jsem 190 uchazečů a stala se studentkou japanologie.
♦ Na vysoké škole jsem si vybudovala velmi slušné vztahy s veškerým svým okolím. Necítím se zde být "mimo" jako na gymplu, ve skautu, ve sboru, všude jinde... A moc se mi tu líbí.
♦ KBR se dostalo do Autorského klubu a do Klubu snílků. O tom a o jiných blogových úspěších jsem se však vypisovala již v narozeninovém blogovém článku.
♦ Mým dosavadním výškovým rekordem byl výšlap k Téryho chatě. Teď jsem se však dostala ještě výše. Sice jen o pár desítek metrů, ale přece. 2043 metrů, Ďumbier v Nízkých Tatrách.
♦ Udržela jsem si váhu. Pravda, zní to asi legračně, ale jsem přeci jen obyčejná smrtelnice.
♦ Říkali mi někdy z legrace "elfko". Nebo hůř - "Legolasi" - a to vážně nevím, kde sebrali. Měla jsem totiž dlouhé vlasy skoro až do pasu, a jelikož jsem si je rozpouštěla jen někdy, vždycky se mi tím podařilo přimět ostatní zírat. Česávala jsem se v těch vzácných dnech na elfí způsob - vlasy vepředu jsem si zacopánkovala a odvedla na týl. Byla jsem na ně pyšná a připadala si krásná. Aspoň ze začátku. Nakonec jsem se rozhodla je dát pryč - po třech letech růstu. Mám je teď těsně pod bradu. A cítím se hezčí než dřív :-) Elfí vzhled mi tolik neslušel. Rozcuchaná kštice mi vyhovuje výrazně lépe.


Fotografie z mého neoblíbeného maturitního plesu. To jsem měla vlasy po lopatky - byl teprve únor. Od té doby mi ještě řádně porostly.
Obrázek s mým aktuálním rozcuchem nepřidám. Musíte mě někdy potkat naživo :-)

♦ Poprvé v životě jsem si zahrála na šamisen, což byl jeden z nejkrásnějších zážitků roku 2013. Také jsem poprvé viděla kjógen (dohromady za tento rok ale celkem 3x) a slyšela koto. A po koncertě japonských hudebnic jsem v sobě našla dokonce tolik odvahy, abych je šla oslovit a říct jim japonsky, jaké to bylo pěkné vystoupení.
♦ S předchozím souvisí i tento bod: díky hodinám japonské konverzace s paní Sačiko se mi zčásti podařilo prolomit můj dlouholetý blok hovořit nahlas japonsky - obzvláště před Japonci nebo ještě hůře s Japonci. (Obě výše zmíněné Japonky jsem však oslovila ještě předtím!)
♦ Po mnoha letech jsem znovuobjevila, jak úžasná činnost je drhání náramků - a jak dovede náramek přátelství potěšit druhého :-)
♦ Po celý rok jsem se vzorně starala o svých pět květin.
♦ Zapojila jsem se na blogu do projektu (Ne)malé radosti a dokázala jsem u něj doteď vydržet :-)
♦ Potěšilo mě, že mé styky s Fialkou zase zintenzivněly. Od té doby, co ona odešla ze sboru a já rok po ní, jsme se moc nevídaly. Až letos, kdy už jsme obě dvě vysokoškolačky, jsme se zase začaly vídat poměrně často.
♦ Poprvé jsem navštívila Pragoffest (s Mniškou). Byl to namouduši parádní zážitek! :-)

Loni jsem napsala čtyřiadvacet bodů, letos jen asi šestnáct. Opravdu to vypadá, jako by dvatisícedvanáctka byla pozitivnější. Možné to je... Ale já jsem s tímto rokem spokojená tak, jak byl. Neměnila bych ani ty nepříjemné chvíle vypsané úplně nahoře. V oněch okamžicích zabolely, ale posunuly mě zase o kousek dál (jen ten rozpadlý zub mě neposunul nikam, možná tak ještě více k definitivní apokalypse mého chrupu).

Kéž je příští rok zase o kousek lepší! A nejen ten můj, ale i váš, milí čtenářové či náhodní okolojdoucí! Nechť vás rokem 2014 provází samé krásné chvilky, dobré zdraví a tetka Štěstěna :-)


Annika~
 


Komentáře

1 Kariol Kariol | E-mail | Web | 31. prosince 2013 v 23:26 | Reagovat

Měla jsi pěkný rok, jak to tak vypadá. :) Na jednu stranu ty nepříjemné věci, ale zdá se mi, že pozitivní zážitky je vyrovnávají. :) Že ses dostala na vysněnou školu, odmaturovala, líbivě změnila image, potkala nové přátele a upevnila pouta s těmi starými, to jsou nezapomenutelné zážitky.
Když nad tím tak uvažuji, já jsem tenhle rok... co jsem dělala? co jsem dokázala? Nic, vůbec nic. Snad jen, že jsem vydržela na blogu Kariol, přežila lyžák a svojí třídu..

Krásný nový rok, který přijde už za třiatřicet minut! :)

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 1. ledna 2014 v 15:25 | Reagovat

Vidím, že jsi prožila dosti šílený rok, který si já jako prvák zatím nedovedu představit ^^, pro mě byl zatím největší úspěch se dostat na vysněnou střední a zjistit, že mám skvělý kolektiv. Takže jsem se trochu vzdala svých osobních cílů, ale proto si je chci letos splnit.
Přeji aby se ti i nadále dařilo. ^^

3 Luné Luné | Web | 9. ledna 2014 v 19:00 | Reagovat

Jsem ráda, že tvé proplouvání nezlomilo přílišné množství neviditelných ledovců.. :) kéž je tomu tak i letos, ba ne, kéž je tomu mnohem lépe!

4 Ellnesa Ellnesa | Web | 26. ledna 2014 v 13:20 | Reagovat

Ach, když píšeš, že ti nový sestřih sedí lépe než ten elfský (který se mi na tobě moc líbí), tak musí být naprosto parádní!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet