Deštivá fotoprocházka s Fialkou

7. listopadu 2013 v 18:34 | Annika~ |  Obrazárna
Ten den byl opravdu uplakaný. Nepršelo sice nijak intenzivně, spíše jen mrholilo, ale i tak byla voda na zemi i ve vzduchu. A právě toho dne jsme s mou dlouholetou kamarádkou Fialkou vyrazily do místního lesíka, abychom každá na svém foťáčku fotografovaly, co nám tamní místa ukáží.
Žel Bohu osvětlení bylo trochu špatné a mnoho z fotek listů nemohu použít z jistých důvodů, které nemohu veřejně vyjevit. I tak se mi však ve foťáku nastřádalo docela slušné množství obrázků podzimu, jak vypadá u nás na kopečku...


Přestalo mě bavit si fotky podepisovat. Je to nechutně zdlouhavé. A stejně - nepovažuji je za žádná umělecká díla a dávám je zde v poměrně malém formátu. A kdo by je taky krad, že? :-D
Nevím také, zda bude k následujícím fotografiím třeba nějakých obsáhlejších komentářů. Některé tedy přenechám jen tak bez mých výžbleptů.
Tu první ale zrovna si dovolím okomentovat. Vidíte na té větvičce to bílé s modrým flekem uprostřed? Tipne si někdo, co by to mohlo být? (Ty, milá Fialko, kdyžtak prosím mlč! :-)



Předchozí fotografie byly foceny na jednom místním sídlišťátku. Teď se však dostáváme již do lesa. Země byla pokrytá spadaným listím ve všech možných barvách. Dokonce i ještě vcelku zeleným.





Občas mrholit přestalo, ale stále na nás padala voda ze stromů. Vše bylo mokré. I vnitřek mých děravých pohorek, které jsem si bláhově vzala s doměnkou, že mi do nich nateče méně než do tenisek.


Já fotila, Fialka fotila, obě jsme fotily. A také u toho řádně diskutovaly, jak by také ne.


Náš místní lesíček je na některých místech vyasfaltovaný. Na širokých cestách mezi stromy zahalenými v lehkém mžení panovala tajemná podvečerní atmosféra.






Prošly jsme lesíkem a ocitly se u východu, kde byla cesta pokrytá kalužemi. Někdo se fotí v zrcadle, někdo fotí svůj stín, proč nevyfotit i odraz v zrcadle hnědé hladiny?
Fialce se podařilo propojit náš svět se světem "za zrcadlem". Její odraz uchopil lístek na hladině.


I přes všudypřítomnou podzimní atmosféru jsme objevily kuličky jetele a řebříček.



Planoucí keře na hranici lesíka.




Naše výprava však ještě neskončila, ač už se stmívalo. Zapadly jsme znovu mezi stromy. Už jsme toho pak příliš mnoho nefotily kvůli světlu. V lese byla tma.


Jezero hladké v křovích stinných šeptalo tiše tajný bol... či jak to bylo. Pana Máchu moc citovat neumím.


Cestička k domovu známě se vine, hezčí je, krásnější než všechny jiné...


Památný strom v srdci lesíka vypadal skoro jako z nějakého fantasy příběhu.


A pak už jsme odešly... Ještě bych si ale dovolila (s Fialčiným souhlasem) jako bonus přiložit k reportu z našeho fotovýletu jeden snímek dvou místních lesních strašidýlek. Ne, dobrá, lesních víl :-)


Tímto se loučíme :-)
 


Komentáře

1 Niki Niki | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 20:24 | Reagovat

Krásné deštivé fotky :) taky jsem byla fotit ale vůbec nemám čas je dát na blog :(

2 Kariol Kariol | Web | 7. listopadu 2013 v 21:12 | Reagovat

Já ti vážně závidím. Žiješ na místě, odkud máš přístup jak k přírodě, tak ke kultuře. Taky bych chtěla. :)
Fotky jsou krásné, taky se občas divím, že ještě roste spousta kytek. :D
Co je to bílé na první fotce, to si tvrdit netroufnu. V biologii jsem asi tak stejně dobrá jako náš prezident v rovné chůzi. :D
Krásné fotky, včetně té bonusové nakonec. Nevím proč, ale podobně jsem si Fialku představovala. Jen, přiznám se, jsem ji v hlavě viděla v culíku :D

3 Axolotlík Axolotlík | Web | 9. listopadu 2013 v 11:18 | Reagovat

to je prostě kouzelné. Chodím sem už jenom kvůli těm fotkám. Líbí se mi nejvíc ty fotky kapičkové a fotka ploníku. Je to úžasně čerstvé a svěží, na co fotky upravovat, příroda je sama o sobě magická. A tady nádherně vynikly barvy, lesk atd. Nápad s tím lístkem v louži si nechci chválit :D. Je zajímavé, že ty fotky potemnělé mají i tak něco, když opomeneme technickou kvalitu, pro kterou tolik lidí křičí, mají atmosféru, která se technikou dodat nedá. Alespoň podle mě. Hezký článek kloubící určitou tajemnost, usínání i vláhu a tužby rostlinek vybarvit se světu před očima, než zase ulehnou.

4 Lesoslava Lesoslava | Web | 9. listopadu 2013 v 20:26 | Reagovat

Ihned jsem si vzpomněla na Spiritual Kvintet:

,,Vábí mě chladná kapka rosy,
vím, že v sobě skrývá cosi,
touhu mou však nikdy asi neuhasí."

Mlžný opar, který skrývá přírodu jako závoj tajemství dodává fotkám to pravé ořechové, to pravé podzimní. Nádhera.

5 Annika Annika | 9. listopadu 2013 v 21:44 | Reagovat

[1]: děkuju!! :-)

[2]: díky moc! :-) ohledně záhadného artefaktu na šípkové fotce - s přírodou to nemá nic společného. je to věc vyrobená lidmi. myslím, že to nikdo neuhodne, je to dost obtížné :-)

[3]: děkuji, Fialko! :-) jsem ráda, že se ti výsledek naší procházky líbí. doufám, že i tobě se fotky vyvedly.

[4]: á, má oblíbená písnička :-) má nádhernou podzimně melancholickou atmosféru. a děkuju moc! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet