Skok zpátky do léta

31. října 2013 v 18:10 | Annika~ |  Obrazárna
Venku se na zemi válí a hnije hnědé listí, ozývá se první krákání vran a vzduch už začíná trochu štípat. Podzim naplno propukl. Jak v přírodě, tak u mě na blogu, kde se to teď jen hemží podzimními neveršovánkami. Přesto mi však v počítači zbyl ještě jeden poslední kousíček léta. Poslední hřejivé pohlazení ostrého, ale vlastně přívětivého sluníčka. Fotografie z Botanické zahrady.


Procházku jsem podnikla šestého září, čili v době, kdy již školáci zapadli do svých ústavů (ti naši do zbořeniště), ale já se ještě mohla povalovat doma a podzim stále nezačal. Chtěla jsem se zaprvé podívat na květiny v Botanické, zadruhé to pak rovnou stočit do Stromovky a podívat se k Planetáriu, zda tam nekvetou bílé růže. Protože právě u Planetária jsem se před pár lety zamilovala do těchto nádherných ušlechtilých květin...

Jako vždy jsem zahájila svou výpravu nahoře v Bohnicích. Prošla jsem kolem čehosi rozkopaného, rozhlédla se po pivoňkové louce a zamířila mezi záhonky nedaleko středomořské flóry.


Zastavila jsem se i u mokřadů, kde jsem na jaře pozorovala pulce. Doufala jsem, že uvidím dospělé žáby, ale nenatrefila jsem na ani jednu. Zato jsem zahlédla želvu. Fotila se zatraceně špatně, potvůrka.


Následně jsem klasicky zamířila směrem k lesnímu úseku. Předtím jsem ale ještě potkala pár květin. Ty žluté rostly v záhonu, ta fialová volně na kraji lesa.




Lesní část na severu Botanické byla příjemně prosvětlená zapadajícím sluncem. Na vyhlídce na svahu jsem si pak vzpomněla na letohrádek nad Stromovkou, ke kterému jsem se náhodně dostala někdy během léta.



Sestoupila jsem dolů z kopce a jako vždy se na chvilku zahleděla na mou oblíbenou lavičku, kterou rituálně fotím vždycky, když jdu do Botanické. Ani tentokrát jsem si však na ni nesedla. Spěchala jsem k ornamentálním záhonům, které v létě vždycky barvami jen hrají. A taky k Planetáriu.



Stavila jsem se (spíše ze zvyku) i v zahradě japonské. V létě mě to v ní nikdy tolik nebaví, jako na jaře, kdy je celá růžová, bílá a vistáriová a nejvíc japonská.



Proč jsem vyfotila tohle žluté, drobet špinavé kvítko? Odpověď jest následovná. Jmenuje se to zákula. V Makura no sóši o této rostlince Sei Šónagon mnohokrát psala a já strašně moc chtěla vědět, jak vypadá, ale pokaždé, když jsem se vydala do zahrady, našla jsem ji buď ještě nevykvetlou, nebo odkvetlou. Toho dne jsem nedočkavě dorazila k zákule a na odkvetlém keříčku zbýval poslední, samojediný, umolousaný kvítek...
Konečně vím, jak by mohlo vypadat roucho v barvě zákuly! :-)


Tohle "rákosí" vyrůstalo u mého milovaného vistáriového altánku.


Následně jsem vypadla z japonské zahrady a hbitým krokem se vydala k ornamentálním záhonům, které jsou v létě vždycky tak nádherné.





Oranžová záplava :-)




A co bylo dále? Máte tři pokusy na uhodnutí:
a) Usedla jsem pod košatý strom, dosáhla osvícení a stal se ze mě bódhisattva.
b) Usedla jsem pod košatý strom a našla u jeho vystouplých kořenů kufr plný neznámých mincí.
c) Baterky zdechly.

Předpokládám, že hádanka nebyla tak těžká, tak tě, milý čtenáři, nebudu zatěžovat se správným řešením. Baterky... prostě najednou zdechly. Měla jsem však ještě mobil. Aspoň k něčemu ta přiblblá krabička je - k nouzovému focení a k nošení zlatorudého korálkového mořského koníka od lady Mnišky :-)
Následující fotografie budou v očivypalující kvalitě. Doporučuji ochranné brýle.


Fotografie kapličky byla první a poslední podařená. Bylo mi jasné, že jako nouzové řešení je to fajn, ale že bílé růže s tím pořádně nenafotím.


Bílá růže z vinic svaté Kláry :-)


Opustila jsem Botanickou, přeběhla přes lávku do Stromovky, prokličkovala cestičkami i přes trávníky napříč parkem a nezastavilo mě nic, dokud jsem nenašla "svůj" záhon.


Sotva jsem zakotvila u záhonu, štědře (ne však dobrovolně) jsem nasytila hejno komárů. Z výsledných fotografií mi žel Bohu nevyšla ani jediná. Tu nejpovedenější sem však stejně pro ilustraci dám :-)


Tímto se s tebou definitivně loučím, léto!


Annika~
 


Komentáře

1 Katrin Katrin | Web | 31. října 2013 v 19:06 | Reagovat

Ta japonská zahrada je hezká, i když zrovna nekvete... Je to zas něco jiného než ty naše záhonky :)

2 Angela Angela | E-mail | Web | 31. října 2013 v 19:16 | Reagovat

Krásné fotografie! :-)

3 Lyra Lyra | E-mail | Web | 1. listopadu 2013 v 9:41 | Reagovat

Hezké fotografie, to léto z nich přímo dýchá, jen škoda, že už je mu konec. I když podzim má bezpochyby také své krásy :-)

4 Kariol Kariol | Web | 1. listopadu 2013 v 17:09 | Reagovat

Jo, poslední doušky léta. Krásné připomenutí těch časů, kdy jsem chodila v půl sedmé ráno v kraťasech a tílku s Bertíkem, na cestu jsem viděla a sluníčko hřálo... :)
Taky se mi už párkrát stalo, že mi foťák prostě zdechnul. Naštěstí to bylo v případech, kdy jsem cestovala s prarodiči a děda coby fotograf má vždycky po ruce náhradní baterky :D
Krásné fotky! :)

5 Annika Annika | Web | 2. listopadu 2013 v 11:58 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:[4]: děkuji převelice!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet