Týden plný dění

29. září 2013 v 21:38 | Annika~ |  (Ne)malé radosti
Po pravdě řečeno, nejprve jsem myslela, že tyto dny budou velmi stereotypní. Kandži, Bouře mečů, občas pár dílů anime, obědy v jídelně v Karlíně, večerní hraní karet se sestrou... A ono se to nakonec nečekaně vyvinulo v docela zajímavý týden. Je pravda, že dny opravdu plynuly téměř jeden jako druhý, ale přesto jsem si je dokázala nějak zpestřit, abych neupadla do šedé nudy. Mimochodem, byly to poslední dny mých prázdnin. Za dva dny poprvé nastupuji do školy.


1. Tím nejpříjemnějším zpestřením rozhodně byly dvě chvilky, kdy jsem si uvařila heřmánkový čaj a dívala se na Dlouhého, Širokého a Krátkozrakého a na Vraždu v salonním coupé. Jára Cimrman se mi začíná zamlouvat s každou další hrou čím dál tím a více.

2. To, na co jsem se už od minulého týdne docela těšila, byl třídní sraz. Mluvila jsem skoro se všemi lidmi, se kterými jsem chtěla (dva nedorazili), užila si mnoho zábavy s přáteli, pozjišťovala, kdo ze třídy chodí kam na školu a jak se tam má, pochutnala si na spolužaččině výborném dortu a jako správný návštěvník hospody vypila... jeden čaj. Po některých lidech se mi bude opravdu zatraceně stýskat.

3. Jedna věc nejenže mi udělala radost, ale ještě mi rozšířila obzory. Vydala jsem se k nám do školy na orientační týden pro prváky na přednášku o informačních zdrojích. Jsem zatraceně ráda, že jsem tam šla, protože jinak bych se na všech těch internetových portálech asi ani omylem nevyznala.
Když kráčím po chodbách budovy, stále se tam ještě cítím jako cizinec. Doufám, že až tam budu řádně studovat, tyto pocity co nejrychleji zmizí.

4. Další radost mi udělal pořádný úklid. Rozumějte, já nejsem žádný blázen posedlý uklízením, ale tentokrát už to opravdu chtělo. Přerovnala jsem poličky se stolními hrami, utřela tlusté vrstvy prachu, uklidila si všechny své tašky a kabelky a hlavně - protřídila jsem všechny staré věci z gymplu (sešity a papíry nastřádané ve skříni během celých těch osm let). Občas jsem mezi stránkami a ve starých deskách našla opravdové poklady - ať už to je třeba rozsáhlá nedokončená báseň sepsaná mnou a Pivoňkou před mnoha lety (při jejímž čtení jsem se málem potrhala smíchy), nebo dva zapomenuté papírky, na které jsem si sepisovala cíle, kterých jsem v těch dobách chtěla dosáhnout. Schválně jsem si před jejich nemilosrdným vyhozením do koše odškrtala, které cíle už jsem splnila. Kupodivu i docela dost. Odmaturovala jsem, dostala se na vysněnou vysokou školu, udržela si váhu, vyléčila se z kožních potíží, odmilovala se, navštívila Karlovy Vary a Hlubokou... Některé cíle pro mě od těch dob již pozbyly na smyslu, takže jsem je nesplnila (třeba koupě lolita sukně), ale i tak se musím pochválit, jaký jsem svědomitý plnič :-)

5. Jednoho dne jsem u nás v kuchyni našla mačču. I zamyslela jsem se tedy, jak s ní naložím. Nakonec jsem dostala epický nápad - zelené muffiny. Respektive, zelené muffiny jsem chtěla upéct už dávno, ale potravinářské barvivo mi připadalo jako hrozné chemické svinstvo, tak jsem to vzdala. Mačča barví dobře (a chutná dobře) a je přírodní!
Shodou okolností jsem pár dní předtím narazila u blogerky Vallie na recept na muffiny, tak jsem si jej opsala a k základním přísadám nasypala právě onen božský čaj. Výsledek byl více než uspokojivý. Jen příště nesmím ty košíčky tolik plnit, protože mi všechny muffiny přetekly a vypadaly jako nějaké záhadné mimozemské artefakty :-D


6. Už delší dobu mě sužovalo, že v noci nám jde do ložnice hrozně moc světla kvůli rozsvícenému lustru v obýváku, když tam někdo bdí. (Máme prosklené dveře.) Před pár dny jsem se tedy vypravila do obchodu s látkami a koupila si zbytek jakési růžové polyesterové šílenosti s lesklými ornamenty. Dnes jsem sedla, změřila dveře, špendlila, šila, šila a šila, a nakonec vyrobila docela fešný závěs. Když jsem vyzkoušela, jak moc propouští světlo, byla jsem velmi potěšena. Sbohem, špatné usínání! :-)

7. A to poslední, co mě bavilo tento týden dělat, byla tato minipovídečka o mém oblíbenci Evžovi do soutěže na Srdci Blogu. A potěšily mě i pozitivní komentáře, tímto moc děkuji :-) Sice jsem nesplnila počet znaků, takže má povídka vybrána do finále dost pravděpodobně nebude ani kdyby byla sebelepší (mezery já holt neberu jako znaky O:-), ale ta samotná práce, to psaní, snění a zpracovávání bylo opravdu zábavné. Jen to krácení a osekávání bolelo. Proto jsem to také už nakonec víc nezkracovala, protože už by to pak bylo o ničem. Ano, měla jsem tam mnoho zdánlivě nepotřebných detailů, ale to, co mě na psaní nejvíce baví, jsou právě ony. Tolik ráda je vybrušuji a zkrášluji jimi strohý děj! O tohle potěšení mě nemůže nikdo připravit, ani limit znaků! :-)


Zhruba před rokem jsme vymýšleli hudbu k předtančení na maturitní ples a mezi úspěšné adepty patřila i hudba skupiny Caravan Palace. Teď po roce jsem si na ni vzpomněla a docela jsem si ji oblíbila. Obzvláště například následující písničku.


P.S. Velice se omlouvám, že teď každý den spamuji a pořád něco nového píšu. Jsem v naprosto šíleném skluzu. Od poloviny října už to bude doufám lepší a zase budu psát jen jeden článek cca za tři dny :-)



Annika~
 


Komentáře

1 takara takara | Web | 30. září 2013 v 2:17 | Reagovat

muffiny jsou super!!! :)

2 Kariol Kariol | Web | 30. září 2013 v 16:38 | Reagovat

Je pěkné, že sis poslední volný týden náležitě vychutnala, nejspíš budou první chvíle na japanistice náročné na čas i nervy. :D
Járu Cimrmana mám taky ráda, to je prostě největší humorná klasika 8)
Jo, úklidy jsou občas potřeba, taky se čas od času do toho pustím. Ne jen utřít prach, srovnat stůl, zlikvidovat hromadu oblečení na křesle a vyluxovat, ale i přerovnání skříně a šuplíku pod postelí, umytí zrcadla a okna, převléknutí povlečení, přerovnání knih... :D Teda, zjišťuju, že bych se do toho měla pustit. :D
Ha a já si říkala, kde jsem už ty zelené muffiny viděla! :D Určitě chutnaly skvěle, s tím plněním košíčků jsem i já měla problém. Naštěstí se ty mé přeteklé muffiny při pocukrování zdály normální :D A snědly se docela rychle :D
To je velká škoda, tvá povídka by v soutěži šanci měla. Ale co, alespoň sis zkusila něco nového, když už. :) To téma se mi líbilo. :)

Tak pěkný prvovysokoškolský týden! :)

3 Mniška Mniška | E-mail | Web | 4. října 2013 v 14:44 | Reagovat

No, co říct jako první, byl to skutečně úžasný týden!
S tím úklidem Ti úplně rozumím, někdy si člověk opravdu řekne, že to chce celé pečlivě zvládnout a pak má z toho radost. Taky nejsem uklízecí typ, nebo spíš ten extra uklízecí typ, ale je fakt, že hlavně třeba když se učím, tak si říkám, že v takovém "bordelu" se prostě nenaučím :) a místo učení jdu uklízet. Vidíš, zrovna dneska se dokopávám k tomu, abych utřela prach. Pořád se k tomu nějak nemůžu dostat...
Prosím Tě, nemáš ten muffin na ochutnání? Mám ukrutnou touhu toto ochutnat, už právě taky proto, že se o té zelené věcičce nemálokrát zmiňuješ, tak se jen domýšlím, jak to může chutnat.
A neboj. Čím vyšší ročník, tím vyšší sebevědomí. Budeš se pak procházet po chodbách a koukat na prváky zpatra :) heh, že jsou to ti "nováčci"...
No, škoda, že se Tvá povídka nemohla umístit, ale i přesto to vlastně nevadí, protože jsme si ji mohli přečíst alespoň my tady. Jen musím dodat, že když se řekne "normostrana", tak je to opravdu i s těmi mezerami. Toto jsem se také naučila ve škole, protože my tyto normostrany požíváme celkem běžně hlavně do seminárek. Ale jak říkám, alespoň díky za to, že jsme měli možnost si povídku přečíst :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet