Jak jsem šmírovala v obchoďáku

28. září 2013 v 21:03 | Annika~ |  Zahrada
Jednou jsem takhle projížděla blog mé dlouholeté kamarádky a inspirativní umělkyně Fialky a všimla si, že vyhlásila novou "Akci pro inspiraci", jak svůj řetězec občasných miniprojektů nazývá. Sedněte si poblíž nějakého rušnějšího místa a pozorujte lidi kolem sebe. Dojmy a zážitky jakkoliv zaznamenejte. - tak znělo zadání. A protože já pozoruji lidi velice ráda, nedalo mi to a zabalila jsem si jednoho škaredého dne do kabely svůj notebook, sebrala se a rozhodla se tento úkol vyplnit.


Místo: OC Nový Smíchov, pohodlné křesílko naproti Tescu
Čas: zamračené podzimní odpoledne

Sama na svém stanovišti působím nejspíše velmi nápadně. Bledé stvoření v dlouhé černé sukni a bílé halence se zplihlou mašlí, vedle sebe mající odložený levný oranžový deštník z IKEy a kabelku s plackami s anime tematikou. Na kolenou má položený velký černý notebook a cosi do něj vytrvale buší. Pokud jsem teď pozorována tak, jak já teď pozoruji okolí, asi si o mě pozorovatel myslí všelicos. "Nějaká divná holka beze smyslu pro vkus." Možná něco takového.

Vedle mě sedí mladá žena. Je celá oděná v tmavém, působí moderně a bohatě. Právě teď vstala a odešla, ale neodpustím si napsat o ní pár slůvek. První, čeho jsem si při pohledu na ni všimla, byla provokativně krátká sukně a černé nadkolenky. Výrazně nalíčenýma očima zaujatě zírala do velkého dotykového telefonu a psala esemesku. Poté, co se zvedla, zamířila k východu. Možná na ni někdo někde čeká a ona teď za ním jede. Je těžké si představit, že taková bytost jako ona přemýšlí a cítí. Působí totiž jako prázdná plastová panna - pravá od Matella.
Její místo nyní zaujala postarší dáma s vlasy obarvenými na blond. Má nádherné zelené boty a pije vodu z kreativně tvarované lahvičky. Přerovnává si právě pořízený nákup. Příliš dlouho se nezdržela. Béžové křesílko opět zeje prázdnotou.

Naproti mě sedí stařenka oděná do strakaté šusťákové bundy. Má na kolenou rozložené noviny a na nich položený kus kuřete, který jí. Listuje si při tom slevovým letáčkem z Tesca. Sedí tu již hodnou chvíli a asi i ještě sedět bude. Má kolem sebe spousty igelitových tašek.
Střídají se kolem mě různí lidé, bohatší i chudší. Kam bych od pohledu asi byla zařazena já?

Na béžové křesílko usedl znaveně vypadající starší pán. Nejspíše spí. Ne, právě se pohnul. Asi čeká na manželku, až si nakoupí, a pak společně odejdou. Vylovil z tašky noviny a začíná číst. Starší paní dojedla kuře, smetla do koše z novin kosti, pobírala své tašky a odchází. Na její místo usedla mladá slečna s kreativním účesem. Vypadá nesmírně energicky. Hned po dosednutí rychlými pohyby vylovila z tašky jakési papíry a začala do nich cosi psát. Pán vedle čte dále své noviny. A já dále buším do klávesnice notebooku a opatrně vrhám pohledy kolem sebe.
Kolem dokola je hluk. Lidé přichází, lidé odchází. Každý vypadá jinak, každý je jinak starý, každý má v hlavě jiné myšlenky, každý zde něco shání. Jsem jediná, kdo zde shání materiál k pozorování?

Dvě křesla vlevo jsou otočná. Sedí na nich dvě paní s peroxidově nabarvenými vlasy. Jedna má zdravotní sandálky, druhá fešné hnědé polobotky. Jedna sedí nehnutě, druhá si pořád přehazuje jednu nohu přes druhou a občas se lehce pootočí. To je vše, co z nich vidím, jsou ke mě otočeny zády.
Už třetí člověk, co si sem ke mě přisedl, vylovil odněkud z kapsy či z tašky velký dotykový telefon. Tím třetím člověkem je jakási cizinka. Ta se však dlouho nezdržela, hned zase vstala a odešla. Mladá dáma s kreativním účesem vyplnila svůj papír, vyfotila si jej a nyní cosi dělá na svém mobilu. Pán vedle schoval noviny a vypadá, že se velice nudí. Mladý Rus sedící opodál hraje na velkém dotykovém telefonu nahlas hru a jeho přítelkyně jej pozoruje. Hm, právě ji to přestalo bavit, zírá do prázdna na lidi kráčející okolo. Pokusila se něco říct svému příteli, ale ten ji odbyl pár slovy a nadále zírá do svého mobilu. Odchází od něj na jinou lavičku, tam znuděně usedá a šermuje kolem sebe černým pánským deštníkem.
Právě mi přejel nohy kočárek. Na nových černých botkám mám teď hnědé blátivé koleje. To potěší. Prsty to dolů nejde, musím počkat na doma. Z kočáru vytáhla paní řvoucí dítě a položila jej na stoleček kousek od mně. Začíná to tu být k zbláznění.
Dívka s bílou halenkou s mašlí a oranžovým deštníčkem nyní dopisuje poslední věty svého pozorování. Než je ale dopíše, bleskurychle uhýbá před neohleduplnou majitelkou kočárku, která jede zase pryč, aby si ještě více nezašpinila boty. Ruch kolem stále stoupá a stále se mění, ve výsledku je to však stále tentýž obchoďákový šum promísený s pípáním pokladen Tesca. Malé asijské děti se honí kolem křesílek a dívka s bílou halenkou a oranžovým deštníčkem usuzuje, že nastal čas zaklapnout notebook, schovat jej do tašky s plackami, zapnout si kabát v barvě červeného vína a jít si koupit něco k pití. Až tak udělá, šum bude pokračovat dál. Ona však již nebude jeho součástí. Osiřelé křesílko obsadí někdo jiný, a po něm zase někdo jiný, a tak dále. Stane se součástí jiných šumů, jiných malých společenství, která však už bude zaznamenávat pouze očima a ušima.


Annika~
 


Komentáře

1 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 29. září 2013 v 9:08 | Reagovat

To je zajímavý nápad, navíc moc pěkně napsaný. :) Přiznám se, že já bych to asi nevydržela, navíc mi dělá problémy psát mezi lidmi, potřebuji na to klid a ideálně i svůj pokoj, ale líbí se mi to. :3

2 Axolotlík Axolotlík | E-mail | Web | 29. září 2013 v 14:08 | Reagovat

V první řadě ti moc děkuju za zapojení se, oficiální cestou jsi první, kdo se takto zapojil, když opomenu nezachytitelné řetězové příčinnosti.
Je zajímavá technika zachycovat především to, co vidíš a slyšíš a dál zajít jen tak opatrně. Opatrnými soudy, které bys dokázala nějak obhájit. I když se to může zdát nudné, ten klíč na nalezení zásadních informací má každý, kdo se ho pokusí najít. Líbí se mi, že je to psáno formou barvitého popisu okolí a činů, svým způsobem je v tom cítit ten proud a různé povahy, co se střídají. Ne všichni ti přejeli nohu, ale i takový člověk se někdy najde. Stejně jako se najde někdo energický, nervózní, znuděný, někdo, kdo tě zaujme, i koho si pomalu nevšimneš a splyne s davem. A stejně tak různě zásadový a bohatý člověk. Je zajímavé, jak lidé ztrácejí svou identitu ve větším počtu, ale ty ses na ně výhradně zaměřila jako na samostatné osobnosti, kde každá má něco.
Občasné meziúvahy jsou krásně spontánní a plynulé, docela mě zaujaly i ty zmínky o tom, jak asi působíš ty na druhé lidi. Není v tom vidět přímo panika či paranoia, spíš jakobys tím dávála najevo, že si uvědomuješ, že i oni mají oči a mysl. Samozřejmě ví to každý, ale ne každý si to v daných chvílích uvědomuje.
Docela zajímavé by bylo srovnání, které však nastat nemůže, jak by asi ti lidé jednali, kdybys tam nebyla. Obvykle lidé mohou dělat, že čtou, protože se nechtějí dívat kolem sebe. A někdo je může znervózňovat, někdo inspirovat... Ta zmínka o cizince, která pozorovala lidi kolem jen, když se nudila, poukazuje na docela smutnou věc, že lidé se moc nedívají, nebo to považují za nudu, za zbytečnost.
Svým způsobem to nahrává tomu nad tím uvažovat ještě dál. Jací asi ti lidé jsou, proč se sešla tato kombinace zrovna teď, co to pro ně znamená? Svým způsobem nic, protože si nedovolí najít něco nového, být spontánní. Tolik promrhaného času, na který nadávají, přitom stačí se alespoň dívat a přemýšlet. Nikdo ten jejich znuděný čas nenaplní tak jako oni sami. Kdo vlastně tvoří obsah zpráv v novinách, které si čtou? Normální lidé jako oni sami, jen oni něco učinili. Co postupně zjišťuju, mobily, videa, hudba.. nejsou špatné na relax, ale hodně k sobě poutají, protože člověk má rád pohodlí. Nemusí přemýšlet a tak. Jenže čím víc relaxuje, tím víc mu zakrňuje mozek a tím větší bude mít problém se od toho odpoutat a něco dělat, třeba myslet. To spíš bokem, vím, že na mobilu mohl někdo z nich psát prostě sms, enbose  dívat na čas. Ale asi není úplně dobré, že lidi jsou spíš nuceni a tlačeni okolnostmi, aby něco udělali. Pak se nemáme bát změn, když s nimi neumíme pracovat a máme je spojené s tím nepříjemným - protože bychom se sami nedonutili a jiné zkušenosti se změnami nemáme.
No vidiš, jak jsi inspirativní! :D Ještě jednou děkuju za účast, je to pro mě čest.

3 Taure Taure | Web | 29. září 2013 v 16:22 | Reagovat

Krásně napsáno :-) Je to zajímavé,číst,co jsi viděla :-)

4 Kariol Kariol | Web | 29. září 2013 v 20:01 | Reagovat

To zní zajímavě, jak Fialčin projekt, tak tvé splnění :)
A stejně je zvláštní, že lidé pořád nakupují a ťukají do telefonů...

5 Mniška Mniška | E-mail | Web | 4. října 2013 v 14:27 | Reagovat

Tohle je vynikající článek!
Čoveče, Ty bys zfleku mohla dělat nějakou socioložku nebo psycholožku. Tohle bylo opravdu zajímavé, přemýšlet s Tebou nad tím, komu se co honí hlavou. V tomto případě nebylo na škodu, že jsi posuzovala lidi podle vzhledu. Byl to Tvůj úkol. Inu, rozhodně se to četlo zajímavě. Také bych chtěla učinit něco podobného, díky za inspiraci!

6 Axolotlík Axolotlík | E-mail | Web | 4. října 2013 v 17:43 | Reagovat

[5]: každý může stejný "úkol", tedy akci pro inspiraci pojmout po svém (ani to jinak nejde), tedy nemusí pozorovat lidi pouze.. zvenku, ale vlastně zaznamenávat cokoliv, jakékoliv dojmy a pohnutky, vhlížet dovnitř, záleží jen na něm .). Myslím, že jsem zadání nesvazovala jen na vzhled, svazovat inspiraci by bylo kontraproduktivní. Ale vyznít to tak mohlo - avšak i o tom to je, různé pochopení téhož, z něhož pak vychází základ vyjádření, které už se ale drží pouze autorova světa. Každ. se mi líbí Anničina verze, hezky zkombinovala realitu s úvahami.

7 Karolína Karolína | E-mail | 14. března 2014 v 13:38 | Reagovat

úplně jako kdybych tam byla s tebou:-) povedené

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet