...ale jak už to tak u mě bývá, kapánek se mi to zvrtlo. Já snad nikdy nic neudělám tak, jak jsem původně chtěla! Vždycky se mi sice výsledek líbí, i když je úplně rozdílný od mých představ, ale i tak se pokaždé cítím velmi zkrachovale. Co jsem to za tvůrce, když nedokážu své myšlenky přetvořit v realitu?Ještě někdy v době, kdy u nás zuřila velká voda, jsem se rozhodla udrhat náramek "v barvách bílé růže". Pochybuji, že existuje nějaká osoba, která by si to pamatovala, ale v jakémsi starém článku jsem se o něm nenápadně zmínila. Jelikož jsem si však nastříhala příliš dlouhé bavlnky, rozhodla jsem se drhat tak dlouho, dokud nedojdou, a z výsledku si udělat čelenku do vlasů.
Dokumentovala jsem celý pracovní postup. Rovnou však raději říkám - nečekejte žádný oslnivý diadém pro princeznu. Během práce jsem si uvědomovala různé nedostatky, ale už bylo pozdě na to, abych s nimi mohla něco dělat.
Návod na drhaný náramek jsem našla na stránce naramkypratelstvi.cz. Je to jeden z francouzských vzorů. Zlákal mě tím, že v něm nejsou žádné otravné zpětné uzlíky. Práce na něm však vůbec nebyla jednoduchá. Skládá se totiž ze dvaceti bavlnek - čtyři barvy po pěti.
Začala jsem tedy tak, že jsem si nastříhala bavlnky, ale delší. Nejméně dvě předloktí dlouhé. Čím delší, tím lepší. A pak jsem se pustila do práce dle návodu na oné stránce.
Ze začátku je drhání s tolika bavlnkami chaos. Všude se pletou a motají se do sebe. Postupem času se to ale zlepšuje :-)
Drhání mi trvalo velmi dlouho. Začala jsem během povodní a skončila před několika dny. To je ale tím, že jsem se tomu dostatečně nevěnovala. Jinak bych měla za dva týdny hotovo :-)
V drogerii jsem si koupila levnou čelenku ze dvou plastových žeber s úmyslem náramek na ni přišít. Zpětně si však říkám, že jednodušší a estetičtější by bylo koupit si nějakou "plnou" čelenku a drhaný výtvor na ni přilepit. Pokud se zde čirou náhodou najde někdo, kdo by tento návod chtěl zkusit, spíše doporučuji právě přilepování. Ušetříte si rozbolavělé prsty od jehly.
Jak je na náramku vidět, je hodně zkosený. Proto jsem na stranách dodělala několik šikmých řad, aby byl souměrný.
Pak jsem ustříhla zbytky bavlnek a poslední uzlíky přetřela lepidlem, aby se v budoucnu jen tak snadno nerozvázaly.
Když lepidlo zaschlo, upravila jsem manikůrními nůžtičkami zastřižené konce náramku, aby nebyly moc škaredé. Poté přišel čas náramek připevnit k čelence. Našla jsem střed čelenky i náramku, a několika gumičkami je k sobě přichytila a dala se do šití. Přišívala jsem v bílých a tmavě zelených místech bílou a černou nití. Začala jsem bílou...
...a pokračovala černou. Po došití jsem uzlíky opět přetřela lepidlem, aby se nerozvázaly, stáhla gumičky a zkusila si, jak v čelence vypadám. Nastal však drobný problém.
Černá nit je na bílém plastu velice nápadná a bohužel to bylo vidět i ve vlasech. Přemýšlela jsem tedy, co s tím, až mě napadlo přetřít nitě na viditelných místech bílým lakem na nehty. Chtělo to dva nátěry. Když se na to teď člověk dívá detailně, pořád černou niť vidí, ale ve vlasech už to rozpoznat nelze.
Jak je vidět na fotografii s hlavou, není to žádné mistrovské dílo. Bílá čelenka je na některých místech vidět více, na jiných méně - a to jsem opravdu šila rovně. Je to bohužel jejím tvarem. Jedodušší by opravdu byla plná čelenka, na kterou by drhaný výtvor šel přilepit. Z pohledu zeshora to však naštěstí vidět není :-)
I tak jsem ale velmi spokojená. Ač čelenka není dokonalá, je veřejně nositelná :-) Za tu poničenou kůži od bavlnek a rozpíchaná bříška prstů od jehly to opravdu stálo. Možná se někdy ještě pokusím o další s tím, že se poučím z chybiček.
Annika~
Jenda | 19. července 2013 v 18:28 | 
Luné | 
katbar | 
Super nápad. =) A moc hezky vyřešený to s tou černou nití. =D Pletení tohohle vzoru mě teda vůbec nebaví. Bez zpětnejch uzlíků to je hrozná nuda... =D