Jak ukuchtit duši

31. března 2013 v 13:03 | Annika~ |  Zahrada
Už jste možná někde tady na tomto blogu četli nějakou alespoň drobnou zmínku o mé kamarádce Fialce. Nikdy jsem však zatím neutrousila ani slovo o tom, že by i Fialka blogovala. Teď však na to přišel správný čas. Její Svět srdcem umělkyně je plný zajímavé výtvarné tvorby, pro níž snad jedinými hranicemi jsou hrany listu papíru, a píše zde i různé texty, hlavně například úvahy, které mě vždycky přiměly se zase jednou trošku zamyslet.
Nebylo tomu tak dávno, co Fialka zveřejnila článek, kde vytvořila pěkný recept na svou duši. Ten nápad se mi velmi líbil. A proto, když z nápadu vytvořila něco jako projekt, neváhala jsem, a taky zkusila vymyslet, jak by takový recept na Anniku mohl vypadat :-)


Suroviny:
- 2 hrnky živé vody ze studánky skryté v horském lese
- 3 vlákna čerstvého měsíčního svitu získaného okolo desáté hodiny v noci
- 1 hrnek čistého lednového sněhu
- 2 polévkové lžíce neředěné ostýchavosti
- 100g drceného sušeného veselého smíchu
- 100g prášku ze Slzavého údolí
- 3 kávové lžičky třaskavého koření tvoření (pokud možno ani o trošku víc)
- 3-4 polévkové lžíce rozpustné citlivosti
- 1 orosený okvětní plátek bílé růže
- 1 prachové pírko z křídel mrtvého básníka
- 1 snítka máty
- špetka touhy po nemožnu
- špetka kmínu, skořice a lékořice

Pracovní postup:
Vezměte velký hluboký hrnec. Nejprve do něj nalijte živou vodu z lesní studánky, poté jej postavte na prosluněné místo venku a počkejte, až z vody začne stoupat životodárná pára. Poté hrnec opět přeneste do kuchyně a pro práci s měsíčním svitem dobře zatemněte okna. Vlákna měsíčního svitu nakrájejte nadrobno ostrým japonským nožem a přidejte do hrnce k živé vodě. Rozzáří-li se obsah hrnce mdlým zamlženým svitem, znamená to, že postupujete správně.
V misce smíchejte drcený sušený smích a prášek ze Slzavého údolí. Dobře promíchejte, až vznikne jemná směs. Je nutné, aby směs byla opravdu dobře smíchaná, jinak ve výsledku efekt náladovosti nevynikne tak, jak by správně měl. Poté přilijte tři nebo čtyři lžičky rozpustné citlivosti - záleží, jak chcete výsledek silný - a počkejte několik minut, než roztaje, vstřebá se do náladové směsi a vytvoří kašovitou hmotu. Tu pak vlijte do hrnce a vše dobře promíchejte. Poté můžete kuchyň odtemnit a přisypat špetku touhy po nemožnu.
Směs by se měla jevit řídká. Na zahuštění přilijte neředěnou ostýchavost, promíchejte a nechte na hodinu chladit v lednici. Tento čas můžete mezitím využít k úklidu kuchyně.
Po hodině vytáhněte hustou směs z lednice. Postupovali-li jste správně, měla by být zbarvená do perleťova a lehce vonět po dálkách a nekonečnu.
V mlýnku rozemelte básníkovo pírko a přisypte jej do hrnce spolu s lednovým sněhem. Poté nesmíte dopustit, aby směs ztuhla, a tak míchejte, rychle a zuřivě, dokud směsi nedodáte tolik energie, že zvýší svůj objem o polovinu. Poté už je proces snadný a nenáročný. Přisypte koření tvoření, kmín, lékořici a skořici, ozdobte výsledek okvětním plátkem bílé růže a snítkou máty, a hrnec opět vyneste ven. Vařte na táborovém ohništi půl hodiny. Mezitím si můžete schrupnout u ohýnku nebo opět uklidit kuchyň.
Poté uhaste ohniště a nakoukněte do hrnce. Měl by být prázdný. Může to znamenat dvě věci, buď
1) jste si schrupli přílš tvrdě a někdo vám obsah hrnce ukradl
nebo
2) vaření dopadlo úspěšně, duše úspěšně vysublimovala a volně poletuje světem, šíří své přesvědčení a nápady, chvíli se směje, chvíli brečí, a oslavuje vaše jméno jako jméno svého stvořitele.

Varování!
Kdybyste se pokoušeli duši při vypařování zachytit pod poklici nebo do čehokoliv jiného, potlačíte její volnost - byl by to její konec a zároveň i váš. A možná i celého vašeho města. Ten výbuch by byl opravdu mocný, obzvláště přidali-li jste ne tři, ale čtyři lžičky citlivosti, případne jestli jste to přehnali s třaskavým kořením tvoření.


Annika~
 


Komentáře

1 Luné Luné | Web | 31. března 2013 v 15:18 | Reagovat

To je překrásné.. ožívající nápaditost projektu mi připomíná vůni jara. Ale tvou andělskou duši opravdu tvořit nebudu. Tak jemná jako kvítky bílých růží je totiž pouze jedna jediná :)

2 Axolotlík Axolotlík | E-mail | Web | 31. března 2013 v 16:08 | Reagovat

[1]: nad tím jsem nepřemýšlela, kdo by mohl být kuchařem, je to taky zajímavá úvaha. Nakonec by každý asi ten recept udělal trochu jinak, ale přirozeně nejde jen tak kopírovat duši tím, že se uvaří podle stejného receptu. Ale ta možnost kuchaře by se dala brát jako.. člověk, který si vybírá své oblíbené recepty, a jak je vnímá, nakonec pohled na druhého je vždycky trochu upraven našim vnímáním a hodnotami, takže i recept může podle toho mít určité úpravy. Ale nepovažovala jsem tu roli kuchaře za důležitou, psala jsem to vyloženě kvůli symbolice a uvědomění, co v nás je a jak to funguje spojené.

Každá duše má jedinečné složení, ale ne každému by všechny duše chutnaly stejně dobře, i když je možné najít na každé chuti něco příjemného a nezapomenutelného. Taková chci být já. Milovat každou duši bez ohledu na recept. Protože je v každé duši skryta jedinečná krása, jen ji uvidět a přijmout, pochopit, i když se nemusí ze začátku zdát příjemná. Ale to po prvním soustu není spousta jídel, které neznáme. Zvlášť, když jsme se nedostali ani k náplni...

Tento recept je velmi příjemný, skromný, jemný, křehký a přitom v jistém smyslu přesvědčený a pevný. Možná i trochu melancholický, ale nakonec se mi zdá, že ze složek méně veselých dokážeš vytvořit něco hezkého i pro sebe, i když to někdy může být těžké, když je toho moc. Doufám, že se brzy tvá touha po nemožném stane touhou po možném, nakonec i samotné suroviny mohou někdy dozrávat a stát se něčím jiným, snad lepším.
Děkuju za zapojení do projektu a za chvály, včetně všech komentářů a také všeho, čeho si na první pohled nemusím všimnout, protože ty jsi spíše nenápadným pomocníkem přicházejícím v tichu a stejném tichu odcházející. Ale to je právě hezké, když pomáháš ráda a přirozeně, ani to spousta lidí nemusí postřehnout, ale vždycky nějakou jiskřičku ucítím a vždycky je to hlouběji, než kam dohlédnou oči.

3 Kariol Kariol | Web | 31. března 2013 v 18:58 | Reagovat

To je nádherné :) Tak vidíš, přeci jen máš ve svém okolí někoho tvořivého :)

4 Annika Annika | 31. března 2013 v 20:02 | Reagovat

[1]: jsem ráda, že se ti mé pojetí líbí :-) a už jsem četla i tvoje pojetí a také mě zaujalo. je krásné, jak je to zase něco trošku jiného, než můj recept, a než recept Fialky, kterým to vlastně začalo :-)

[2]: taktéž jsem ráda, že se ti líbí moje zpracování. moc díky za tenhle nápad! :-)
těžko říct, zda vůbec chci, aby se z nemožného stalo možné. možná by to ztratilo svoji přitažlivost. těžko říci... :-)

[3]: děkuju ti! :-)

5 PaPája PaPája | Web | 31. března 2013 v 20:21 | Reagovat

Páni, tak to bych mohla někdy zkusit! ;D :) Se sněhem nebude problém, pořád je ho dostatek, možná i toho lednového... :P
Moc zajímavý nápad!:)

6 Luné Luné | Web | 1. dubna 2013 v 17:02 | Reagovat

Jů.. moc gratuluju k nové layové zahrádce :)

7 Alcië Alcië | 1. dubna 2013 v 18:24 | Reagovat

To je hezkýý ...:) Vaření duší by mě bavilo...;)

8 Annika Annika | 1. dubna 2013 v 22:11 | Reagovat

[5]: no, problém možná bude získat ten sníh čístý :-D

[6]: děkuji ka gratulaci. jsem z ní hrozně šťastná :-)

[7]: děkuju! :-)

9 Axolotlík Axolotlík | E-mail | Web | 2. dubna 2013 v 13:07 | Reagovat

[4]: co se týče toho nemožného a možného... také mě napadlo, že by ti to možná vzalo část toho kouzelného snění a možná i smyslu pro poezii.. ale šlo mi spíš o skrytý význam, tedy.. aby jsi byla pokud možno šťastná. Pokud tě teda to nemožné nějak nedeprimuje, ale dává v určitém smyslu křídla.. není to špatné, ale kdyby tě to zžíralo do hloubky, myslím, že by ta křídla moc ve štěstí nepomohla.

Vzhled je perfektní.

10 Annika Annika | 2. dubna 2013 v 16:36 | Reagovat

[9]: tak to asi bude, Trojče...
hm...kdyby se nemožné stalo možným, přemýšlím, co by mi pak zbývalo ke snění. jak jsi psala u sebe úvahu o cestě a majáku v cíli, přede mnou je řada majáků. některé jsou průběžné, jako "dostat se na vysokou" a podobně, ale ten největší úplně vzadu nese vývěsní štít "nemožné". mým cílem není dostat se k němu, ale přiblížit se, směřovat k němu, dívat se na něj. chci si užívat tu samotnou cestu, ne ten cíl. dosáhla-li bych ho, už by mě čekalo jen prázdno. bylo mi jasné, že to myslíš jako přání dobra, děkuji ti za něj :-) a děkuji i za pochvalu vzhledu. autorkou je Dincie z blogu dincie.blog.cz :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet