Labutí jezero

1. listopadu 2012 v 19:44 | Annika~ |  Divadlo
Včera večer jsem po měsíci opět oblékla bledě modré sváteční šaty a k nim vínové punčochy a tyrkysový svetr (maminka mi za ten model div nevynadala), a vyrazila za kulturou. Tentokrát ne sama, ale se sestřičkou. Naše kroky - nebo spíše skoky, vyrazily jsme pozdě - směřovaly opět do Státní opery na snad ten nejznámější balet - Labutí jezero od Petra Iljiče Čajkovského.


Vyklusaly jsme po schodech do prvního patra, zuřivě hledaly uvaděčku, abych od ní mohla odkoupit program, hodily do šatny bundy a zapadly na naše místa na prvním balkóně. Právě včas, orchestr zrovna začal ladit a sotva jsme se rozhlédly, prolistovaly program a zjistily osazenstvo, už se pozvolna zhaslo a dirigent vylezl na svůj stupínek.

Příběh Labutího jezera je známý, ale myslím, že neuškodí, když ho alespoň do pár řádků shrnu. Odettu, hlavní hrdinku, promění zlý čaroděj Rudovous v labuť. Princ Sigfried zrovna slaví svoje narozeniny a dostane darem kuš. Po oslavách vyrazí i s kuší ven a spatří nádhernou labuť. Když ji ale chce sestřelit, zjistí, že to je krásná dívka. Je logické, že se do sebe oba zamilují :-) Princ touží vysvobodit Odettu z jejího prokletí a vzít si ji za ženu. Jako vždycky ovšem nastane menší zádrhel.
V zámku se koná ples, na který dorazí Rudovous s půvabnou dívkou, která vypadá úplně jako Odette, ale má černé šaty. Samozřejmě to Odette není, je to Odilie, Rudovousova dcera, která má sloužit jako léčka. Princ nepozná, že jeho vyvolená není ta pravá a vyznává Odilii lásku a žádá ji o ruku. V tu chvíli ovšem vyjde na povrch, jak byl podveden. Nakonec však všechno skončí dobře jako v pohádce :-)
Ale teď už k samotnému zážitku.


(Fotografie: z webu Národního divadla)
Prolog byla jedna z částí, která mě nejvíce strhla. Šlo o část, kdy Rudovous promění Odettu v labuť. Opona se roztáhla a na jevišti bylo temno, jen kužel světla dopadal na dívku v nafialovělých šatech, jak sbírá květy. Za ní se podezřele vlnila obrovská látka, vlnila se čím dál prudčeji a nakonec vše vygradovalo v to, že látka se najednou vztyčila v obrovitánského strašidelně se vlnícího čaroděje s rozšklebenou hlavou dravce. Rozevlátá látka vyděšenou dívku na pár vteřin pohltila a po chvíli opět "vyplivla" jako labuť s bílou širokou sukénkou a typickou čelenkou. Ani jsem nedýchala.

Hudba v Labutím jezeře je nádherná. Mám-li to porovnat s hudbou z Giselle, nevím, která je hezčí, možná v některých pasážích právě i ta z Labutího jezera. Připadá mi velmi chytlavá a snadno zapamatovatelná. Když je v příběhu drama, hudba je výborně dramatická, naopak když jsou veselé scény na oslavách prince, je veselá.

Ohledně postav, Odette byla úžasná. Ještě úžasnější však byla Odilie. Tyto dvě postavy tančí vždy tatáž baletka. Jako Odilie se mi však líbila víc. Jak tanecem, tak výrazem. Odilie byla prostě perfektní.
Sigfried mě až tak nezaujal, v Giselle byl charismatičtější princ (opět se nevyhnu srovnávání).
V tomto baletu tíhnu výrazně k temné straně, a to nejen proto, že se mi líbila víc Odilie než Odette. Rudovous se stal mou nejoblíbenější postavou. Byl nádherně děsivý. (V průběhu dalších dějství už se samozřejmě ukazoval jako normální dramaticky namalovaný baleťák, ne jako obrovská rozvlněná plachta s ptačí hlavou.) Měl na rukou křídla a na královském plese dlouhatánský černý plášť, který za ním vlál, když během tance Odilie a prince dlouhými kroky přecházel po pódiu. Nesmírně charismatická postava. Přidávám jej na seznam svých milovaných záporáků. Když mu v závěrečném souboji princ "uťal křídlo" (=sundal rukáv), bylo mi ho děsně líto, že prohrává a že umře. Byl prostě boží a z jeho vstupování mě mrazilo.
Aby ale toho záporákování nebylo málo, ještě zmíním svou nejoblíbenější scénu z celého baletu. Když začal ples, vystřídalo se na začátku několik různých tanců. Nejprve ruský tanec, následně španělský, neapolský, maďarský a polský. Pokaždé na každý tanec vyšla na scénu jiná skupinka jinak oděných tanečníků. A když dotančili Poláci a rozestoupili se po okraji jeviště, na scénu najednou divoce vtančili Rudovous s Odilií ve svých černých šatech a všechno v "plesovém sále" jako by zmlklo a strnulo. Nádherný moment!

Ale dost už o mém slintání nad zápornými postavami. Krásné byly i labutí sbory a moc se mi líbil klasický tanec čtyř mladých labutí. Stejně tak tance sborů na oslavě a na plese byly uchvacující. Celé to bylo uchvacující!

Nevím, co se mi líbilo víc, jestli Giselle, kterou jsem viděla v září, nebo tento včerejší zážitek. Nedovedu to posoudit. Obojí mě naprosto dostalo. Uvidíme, co v prosinci Louskáček, seženu-li dobré lístky :-)


Annika~
 


Komentáře

1 Alcië Alcië | Web | 4. listopadu 2012 v 22:29 | Reagovat

:-) závidim...

2 Cielin Cielin | E-mail | Web | 8. listopadu 2012 v 10:05 | Reagovat

Už jenom název - labutí jezero - zní tak jemně, ušlechtile a kouzelně :)
Závidím ti tenhle zážitek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet