Můj melancholický monolog

10. října 2012 v 17:16 | Annika~ |  Hřbitov
Zase jsem se jednou rozhodla obětovat část svého tak vzácného, ale přesto velmi volného času psaní článku bez hlavy a paty. Jsem vyčerpaná. Jsem úplně přichcíplá. A bude hůř, Anniko, bude hůř...


Nedávno jsem napsala článek a po pár minutách jsem jej smazala. Pořád je ve smazaných, ale asi už jej nikdy nezveřejním. V tu chvíli jsem potřebovala akutně ze sebe vybít všechno, co mi rozežíralo mozek na cáry a až po zveřejnění jsem si uvědomila, že toho je trochu moc. Byla jsem přetažená.
Myslela jsem si, že víkend vše spraví, ale nic, žádná změna. Jsem přetažená zase, i když jsem si v sobotu i v neděli odpočinula. Je zde pár věcí, které mě naprosto psychicky odrovnaly.

První věc mě napadla včera před spaním. Ulehala jsem v divném rozpoložení. Zároveň jsem se cítila zatraceně dobře a zároveň jsem se toužila vyplakat. Toužila jsem někoho obejmout. Kohokoliv. Nějakou kamarádku, sestru, mámu, nějakého muže bez tváře. Schovaná pod peřinou v pokoji v naprosté zimě - větrala jsem až příliš dlouho - mě najednou napadlo, že vlastně si nic nepamatuji. Nepamatuji si, o čem jsem celý ten den přemýšlela. Nevím ani, o čem jsem přemýšlela včera, ani o čem jsem přemýšlela před hodinou. Ani o čem přemýšlím při dlouhé cestě v tramvaji. Dřív to bylo jednoduché. Myslela jsem na Něj často, možná až moc často, vlastně skoro pořád. Teď s koncem léta a nástupem podzimu jsem si konečně uvědomila své priority a myšlenky na Něj po tak dlouhém boji konečně vytěsnila. Tak o čem teď sakra přemýšlím, když ne o něm?!
Žiju naprázdno a přesto naplno. Užívám si každý okamžik svého života (není-li to zrovna vyučování, obzvláště to hnusné zlo jménem matika) a přitom ho hned nato zatracuji, odhazuji jej na skládku zapomenutých myšlenek a pocitů. Proplouvám životem snad až příliš lehoučce. Žádná myšlenka ve mně nezanechává žádné stopy. Cítím se teď ještě divněji, než když jsem myslívala jen na milovanou bytost. Přemýšlím o všem a přece o ničem.

A je mi smutno, pořád je mi smutno. S koncem léta na mě přišla taková melancholie, jaká už dlouho ne. Poslouchám hudbu, dívám se na smutné seriály, čtu smutné knihy, sním o vymyšlené postavě, která nikdy nebude živá a kterou budu moct potkávat jen v imaginárním těle jiné bytosti. Pořád je mi kvůli něčemu do pláče. A kazím, co se dá. Naposledy to byl referát na mého milovaného Oněgina. O veškerou sebejistotu mě připravilo už jen to, že mě nikdo z těch neznámých lidí, se kterými tam chodím, neposlouchal. Všichni čuměli do svých notebooků jako pomatení. Kdybych měla povídat před SVOJÍ třídou, určitě by mě aspoň někdo poslouchal, nebo to aspoň předstíral. Vždyť před svou vlastní třídou jsem řečnila pokaždé s takovým klidem a nadkledem! Ale tamti, ti mě úplně odrovnali, nebyla jsem schopná se na ně jen podívat. Jsem tak vděčná, že tam byla aspoň ta Pivoňka, jediný ostrůvek v moři cizoty a chladu. A že aspoň Slečna Ambiciózní se na mě dívala a dokonce se na mě usmívala. Byla jsem jí tak vděčná, i když ji normálně moc nemusím.
Myslím, že na vrchol vší zkázy jsem vystoupila, když jsem s pohřebním výrazem pronesla, jak mám toto literární dílo velmi ráda. Nikdo by mi s tímhle ksichtem nevěřil ani nos mezi očima. V tu chvíli se totiž má psychika úplně zhroutila a chtěla jsem utéct někam pryč. Naštěstí to byla jen chvilková krize. Přesto však ubíjející a zadupávající.

Teď zrovna jsem dokoukala anime Puella Magi Madoka Magica, které moji náladu ještě znásobilo, ale které mě tak pohltilo, jako už dlouho nic. Obávám se ovšem, že nebudu schopná o něm napsat článek. Popsat toto anime mi totiž připadá nemožné. Celé to anime je neuvěřitelné. Dobře, že jsem se k němu konečně dokopala. Snad jsem to jen mohla udělat v trochu radostnějším období.

Potřebuji ven. Do přírody. Jsem věčně zavřená mezi čtyřmi stěnami. A když už z nich vylezu ven, tak jen proto, abych se přesunula mezi jiné čtyři stěny. Dělá se mi z toho na nic. Ale kde mám vzít čas na pořádnou procházku?! Vždyť času je tolik málo na tak mnoho věcí, které chci či potřebuji dělat. Ačkoliv mám nyní jen jeden kroužek a kratší školu než loni, toho času je pořád příliš málo, i když je jej dost. A jak jsem řekla již nahoře, bude hůř Anniko, bude hůř.

V pokoji je tma a mám ledové ruce. Doma není nikdo. Nejraději bych zítra zatáhla celou školu, i když bych to vlastně nikdy v životě neudělala. A učit se na zítřejší test či rozveselit se veselou knížkou nepřipadá v úvahu. Tahle melancholie je k ničemu! Ať už začne padat listí! Nálada se mi hned barevně vyjasní...


Ponurá Annika
 


Komentáře

1 piuPIU piuPIU | Web | 13. prosince 2013 v 23:25 | Reagovat

Ahoj. Rozhodla jsem se prozkoumat trošku víc do hloubky archiv tvého blogu (ano, prokrastinuji se seminárkou z ekologie do školy), a co se nestane, dojdu až na hřbitov, chvilku čtu... a začnu se cítit provinile. Je pravda, že jsem s tebou ve škole strávila hodně času, ale teď, když čtu věci, které jsi mi sama neřekla, si připadám, jako bych četla tvůj tajný deníček... A to se nedělá.

Ačkoli přesně nevím kdo je On, mám asi tak 2-3 tipy, kdo by to mohl být. Indicie v jednotlivých článcích jsou poměrně jasné.

Soucítím s tebou ve věci referátu o Oněginovi, ale pokud tě to potěší, se SVOJÍ třídou bys to asi neměla o nic lepší. Díky skvělým lidem z naší "oblíbené" třídy, mě taky nikdo neposlouchal. Všichni si cvakali do mobilů, a holky se malovaly, nebo si vzájemně upravovaly vlasy. Člověk nevěděl jestli jít pryč rovnou, nebo jim předtím něco od srdce povědět...

2 Annika Annika | 14. prosince 2013 v 11:42 | Reagovat

[1]: to je v pořádku, proboha, neciť se provinile! :-) toto je veřejné místo, každý má právo si zde cokoliv přečíst. sice existuje pár lidí, u kterých bych moc nechtěla, aby si mé (hlavně ty starší) články přečetli, ale ty mezi ně nepatříš :-)

myslím, že uhodnout identitu oné bytosti, o které tam píši, není tolik obtížné. docela by mě zajímalo, jaké jsou tvé tipy :-D
uffff, ještě že ty časy kdy se mi onen člověk líbil, už jsou dávno pryč. docela se teď za to stydím :-D

no, co si pamatuji, naše třída mi nikdy jakýkoli můj přednes neztěžovala. aspoň ti vepředu se vždycky tvářili, že mě poslouchají. nikdy mi moc nešlo o to, aby mě někdo doopravdy poslouchal - ale aby se tak aspoň tvářil. nepamatuji si, že by kdy při mém povídání lidé od nás zírali do počítačů a vypadali úplně mimo. vždycky na mě aspoň tupě civěli a to mi stačilo :-D
ten Oněgin mě tenkrát hodně vydeptal. měla jsem opravdu to nejhorší publikum za celý svůj život. ale přednes referátu o Iejasuovi Tokugawovi tady na vejšce mě vydeptal snad ještě víc, ale už ne kvůli publiku :-D

3 piuPIU piuPIU | Web | 18. prosince 2013 v 1:37 | Reagovat

[2]: Moje tipy byly tři. Všichni s námi chodili do tanečních, a já bych hádala tvého nejčastějšího tanečníka?

S tím studem za to, kdo se ti líbil - mám ve třídě taky někoho takového. On ten termín "mladé a hloupé" asi přece jen bude mít něco do sebe.

A ta chybička v referátu na I. Tokugawu - to se občas stane... Stejně pochybuji, že si to někdo zapamatoval ;)

4 piuPIU piuPIU | Web | 18. prosince 2013 v 1:39 | Reagovat

Mimochodem? Můžeš mi nějak přiblížit, kdo byl "slečna ambiciózní"? :)

5 Annika Annika | 18. prosince 2013 v 9:22 | Reagovat

[3]: ahá, tak to jsou ještě celkem příjemné tipy, já už se lekla, že třeba náhodou myslíš jistou velmi "výraznou" osobnost z naší třídy, protože jsem si s ním docela často povídala :-D
a hádáš samozřejmě správně. "mladá a hloupá" by na mě opravdu parádně sedlo :-D ale aspoň se mám dnes nad čím blahosklonně usmívat - je to mnohem lepší, než kdybych tehdá neměla ráda nikoho.

no, onu chybu v Iejasuovi si bohužel zapamatovali úplně všichni a doteď se tím velmi rádi baví :-D ale aspoň, že to nemyslí zle.

ona slečna ambiciózní... toto oslovení jsem jí dala čistě proto, že na hodině AJK, když jsme měli psát o spolužácích, co si o nich myslíme, tak tuhle vlastnost o ní ostatní lidé hodně psali. je to ta holka, které začíná jméno od prvního písmenka abecedy a příjmení od posledního (bez háčku) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet