Viteály

1. dubna 2012 v 21:12 | Annika~ |  Vysoká věž
Já. Neboli ich, me, wataši, yo, wo. Více jazyky toto slůvko říci neumím. Ale o to nejde; předvádět své velkolepé jazykové znalosti není smyslem tohoto článku. Ono "já", věc, kterou má každý člověk jinou, tvoří spousta vlastností. Ale nejen to. Často, když si na někoho vzpomeneme, vybavíme si třeba jeho výrazné náušnice, vybavíme si, že s sebou všude nosil nějakou knihu, nebo třeba si vybavíme hrneček, ze kterého jsme jej často vídali pít kafe. Lidské já je složené i z různých předmětů, které člověka vystihují, které jej provázejí životem. A já jsem se rozhodla představit alespoň část předmětů, které mě nějakým způsobem charakterizují.



(zde klikni pro větší verzi)

Doufám, že je fotka aspoň trošku vidět. Je na ní zlomek předmětů, ve kterých je možno nalézt částečky mé osobnosti, která je s láskou používá.

Asi nejvýraznějším předmětem na obrázku, je černočervená steelka. Je stará přes dva roky, už je krapet okopaná, a já ji velmi ráda (spolu s její sestrou, která ovšem spočívá v botníku) nosím.
Dále, když už jsme u těch věcí, které nosím na sobě, vlevo můžeme vidět můj oblíbený tenký šál z Komoda. Ač je tenký, je dlouhý a teplý a příjemně mi zahřívá a zdobí krk.
Na krku ráda nosím i dva zde přítomné náhrdelníky. Jeden z nich je černý obojek, má na sobě křížek a řetízky. Má pro mě velký význam. A druhým z nich je symbol exorcistického řádu z anime D.Gray-man.
Vedle obojku se povalují dva barevné korálkové náramky. To byl můj první dárek od milované osoby. A trošku více vzadu jsou vidět i moje prastaré omlácené hodinky, které jsem dostala jako prvňáček a do dneška je nosím, i když na nich mám už čtvrtou generaci pásku.

Nyní se přesuňme k řadě knížek a sešítků vzadu. Úplně vlevo je kroužkový květinový blok, do nějž si píšu básničky. Hned vedle něj je špatně viditelná kniha Sputnik, má láska - můj nejoblíbenější román od Murakamiho.
Samozřejmě nesmí chybět úžasná manga Death Note. A další dvě věci jsou můj památníček, téměř již zaplněný, a diář s obrazy od van Gogha.

Ta věc, co trčí ze steelky, to je japonský vějíř, dárek od Pivoňky. Od ní jsem také dostala onu sadu gelovek, kterou moc ráda používám a která leží na plakátě zpěvačky Emilie Autumn, jejíž koncert jsem nedávno navštívila. A když už jsme u hudby, u šátku vidíte moji "kouzelnou hrací skříňku" neboli mp4. A málem bych zapomněla na sborové noty. Sbor, ač mě leckdy pěkně štve, je také důležitou a nesmazatelnou součástí mého života, brzy již mé minulosti.

Ten cár papíru vpravo nahoře, který není moc dobře vidět, to je mé vyprávění na přednesovou soutěž v japonštině. Japonština je pro mě záležitostí nesmírně důležitou. Možná v ní leží má budoucnost.

Na fotografii dále vidíme lahvičku parfému, kterou vlastním už dlouho a která mi velmi příjemně voní a provázela mě po celé taneční a i po dnešní dny.
Dále jste si určitě všimli ošoupané barbíny. To je Erika. Tahle barbína mě částečně inspirovala k vytvoření postavy Eriky Andersson, hrdinky mých aedejských příběhů. Hned za ní stojí můj nejoblíbenější hrneček s kočkou, z nějž piju čaj již od dětství. Ovšem zelený čaj s mátou piju z jiného, který má větší objem.

Už snad zbývá jenom zmínit vějíř z barevných pohlednic s obrazy Marie Brožové, paní, jejíž umění velice obdivuji.

Tato hromada věcí není zdaleka vše, čemu jsem zasíbila své srdce. To bych ale před foťák musela nastěhovat velkou část své knihovničky, počítač, spoustu svého oblečení, musela bych běžet rychle do obchodu koupit svou oblíbenou čokoládu a kdo ví co ještě. A taky bych tam musela dát samotný foťák. A tak je zde alespoň část všech těch věcí, které mě denně nebo téměř denně provázejí na dlouhé plavbě životem.

Annika~
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet