Noc, která mě děsila

5. listopadu 2011 v 8:12 | Annika~ |  Každodenní koutek
Už dlouho jsem se nevyspala tak strašně. A bohužel vím proč a vůbec mě to netěší - obzvlášť proto, že v tom figurují mé milované japonské kreslené seriály...


Usínala jsem s velmi zlým pocitem, že se v noci zadusím, protože kde se vzalo tu se vzalo, začalo mě bolet v krku. A to dost divně, měla jsem pocit, že se mi dutina v krku úplně slepuje a když jsem na sebe vyplázla jazyk do zrcadla, spatřila jsem pěkně zduřelé mandle. A navíc jsem ještě byla zpitomělá z těch posledních 5 dílů Kuroshitsuji, které jsem s Masožravkou viděla těsně před spaním. Abyste rozuměli, Kuroshitsuji je tak trošku tragicky laděná komedie odehrávající se ve viktoriánské Anglii. Figuruje tam chlapec Ciel, který přišel o rodinu a sám málem taky zemřel, ale uzavřel smlouvu s démonem a tak přežil. Od té doby se po jeho boku držel naprosto dokonalý, schopný a "oddaný" komorník Sebastian - výše zmíněný démon. Výměnou za své služby požaduje Cielovu duši.
A s těmihle myšlenkami jsem šla spát - že se budu dusit, že mě bolí zívat, že je Sebastian fakt fešák, že doufám, že Finny, Bard a Meirin neumřeli, že Aberlaine se obětoval totálně zbytečně, že závidím Cielovi jeho šatník a mnoho dalších. A pak přišel ten hrozný sen.
V tom snu mi zemřel otec. Už si to přesně nepamatuju, jak to bylo. Vím jen, že jsem v ruce držela jeho lebku a prohlížela si ji ze všech stran. A nějak tam figurovali i Sebastian a Ciel, pamatuji si, že měli nějaké naprosto strašné černě humorné řeči. Prudce jsem otevřela oči a uvědomila si, co se mi vlastně zdálo. Začaly mi téct slzy. Ty vidiny mě však stíhaly a já se bála jen zavřít oči, aby se náhodou ten sen nevrátil. V tu chvíli jsem proklínala snad všechna anime a dušovala jsem se, že už nikdy nebudu koukat na nic depresivního před spaním. Úplně zoufalá jsem ležela v posteli. V krku mě bolelo ještě víc než večer. Omotala jsem si kolem krku šátek ležící na psacím stole a šla do kuchyně. Tam jsem zjistila, že je půl druhé ráno. Čaje už tam moc v konvici nebylo, ale i tak jsem ji postavila na sporák a přihřála. Modré plamínky byly to jediné, co osvětlovalo kuchyň, fascinovaně jsem se do nich dívala a sledovala, jak drátěná podložka pod konvici začíná rudě žhnout. Přiložila jsem ruce nedaleko sporáku a ohřívala si je. Když jsem si pak potmě nalila do hrnku teplý čaj a napila se, bylo mi trošku lépe. Ale ten ošklivý pohled jsem pořád viděla. Po cestě do pokoje jsem popadla deníky Virginie Woolfové zavrtala se pod peřinu - cítila jsem, že četba je to jediné, čím ty myšlenky vyženu. Přečetla jsem si pod peřinou za svitu svítilny od kola dvě stránky - to stačilo. Odložila jsem svítilnu i knihu a otevřela okno. Na velké silnici nedaleko domu panoval stále ruch, tak jsem po chvilce okno zase zavřela. A když jsem pak ulehla do postele, už jsem přišla na jiné myšlenky a o tom snu už nepřemýšlela.
Ráno jsem pak vstala okolo sedmé a dýchalo se mi tak strašně, že jsem myslela, že se udusím. Brzy to však přešlo, ale i tak jsem tak ochraptělá, že nemohu mluvit...

Annika~
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet