"Vždyť prší už tolik dní a já se do deště koukám..."

24. října 2011 v 19:38 | Annika~ |  Vysoká věž
V názvu článku cituji písničku od Jitky Molavcové. Tu písničku poslouchám ráda, i když ne často. Naposledy při balení vánočních dárků. Ale abych neutíkala od původní myšlenky k Vánocům, vraťme se tedy k povídání o dešti. Podle mě je to velmi zajímavé téma. Déšť může být krásný, může být nepříjemný, může vyvolat radost, může způsobit všechny možné pocity. A to je na něm to nejzvláštnější.


Pro mě existuje několik typů deště. Déšť, který člověka osvěží, zlepší náladu, rozveselí, je ten spíše teplý déšť za poměrně teplého počasí, když nefouká, jenom lehoučce šustivě prší a kapky se rozpleskávají po obličeji, roztírají řasenku, likvidují účes, tvoří skvrny na šatech, ale v tu chvíli vám to ani nevadí, protože si uživáte toho krásného čerstvého deště. Vzpomínám si, jak jednou pršelo a jak jsme s Pivoňkou, Astrou a Lilií nadšeně kráčely po chodníku a měly obrovskou radost. Takovýto déšť už jsem ovšem dlouho nezažila. Tohle už bylo velmi dávno, někdy před rokem a půl. Poslední dobou spíše narážím na déšť druhého typu.
Když prší "takto", tak je chladno a strašně fouká. Kapky létají prudce do obličeje a studí a skoro až pálí. (Zapomněla jsem ještě zmínit, že mám poměrně citlivou pleť a po dešti mě vždy celé tělo na promoklých místech svědí, nejvíce na obličeji.) Nedočkavě rozevřete deštník a choulíte se pod něj, ovšem ty kapičky nalétají i pod něj. A pak přijde silnější poryv větru a vy musíte deštník pevně držet, ať vám neuletí. Přitom vás ohodí sprška vody a deštník se vám obrátí. Snažíte se ho otočit na druhou stranu, což vás otráví a ještě víc zmoknete. Přijdete domů a podíváte se do zrcadla. Uvidíte něco podobného bludičce. Po lesklém obličeji vám ještě stékají kapky vody, pokud jste neměli deštník, tak dokonce i pramínky vody se zmáčených vlasů. Pokud jste deštník měli, vlasy máte zkroucené a zvlhlé. Pravděpodobně máte rozmazané líčení a otrávený výraz. V tu chvíli je radost ze života pryč, pokud nejste dostatečně optimističtí a nerozesmějete se při pohledu na vlastní obličej.
Další ošklivý typ deště je jemné mrholení, kdy člověk neví zda stojí za to vytahovat deštník nebo ne. Je velmi jemné a je ho moc a tak bez deštníku způsobí stejný efekt, jako déšť popsaný výše.
Poslední, co bych zmínila, jsou bouřky. Už dlouho jsem nebyla venku v bouřce, ale jakožto pozorovatel bouřky miluju. Fascinuje mě pozorování fialových blesků na obloze, ohýbající se stromy, fascinuje mi zvuk rychle bubnujících provazců vody do balkónových skel, hluboký tympánový zvuk hromu, temně šedá barva mraků, lidé spěchající do sucha a tepla. A když pak člověk poté, co se vše uklidní, vykoukne z okna, ucítí ten krásný pobouřkový vzduch, jako by se město, parky, silnice, všechno okoupalo a (zdánlivě) ze sebe smylo smrad a špínu. Bohužel jen zdánlivě, záhy se vše vrátí do starých kolejí.

Na závěr bych přidala nějaké své oblíbené aspoň částečně "dešťové" písničky.

Girugamesh: Crying rain

Hetalia Character songs (England): Pub and GO!!

Emilie Autumn: Shalott


Annika~
 


Komentáře

1 Kari & Chilli Kari & Chilli | E-mail | Web | 24. října 2011 v 19:50 | Reagovat

Úžasně napsané :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet