Útržky letních prázdnin

30. října 2011 v 14:22 | Annika~ |  Zahrada
Zkoušela jsem si vzpomenout na léto, které již nenávratně uplynulo. Léto, které jsem trávila skoro celé o samotě. Léto 2011. Tak úžasné léto! Plné nezapomenutelných chvil...


1. Prázdniny začínají. Mám na ruce ohnutou sádru dlouhou od lokte pomalovanou barevnými kroužky. Říkávala jsem jí Bohdan Sádrový Kolečkatý. Nenáviděla jsem jej a zároveň byl absoultně nepostradatelný pro mou zlomenou kost vřetenní. Jedeme na výlet na Karlštejn. Sotva jsme sedli do půjčeného auta, strašně se rozpršelo. Bylo mi nějak smutno. Zapla jsem "kouzelnou hrací skříňku" a pustila si do sluchátek Versailles. Koukala jsem, jak venku ubíhá krajina mého města, potom krajina polí a menších měst, pak i krajina lesů a vesnic. A pořád pršelo a já naslouchala hlasu Kamija, kytarám Hizakiho a Terua, baskytaře již zemřelého Jasmina You a rytmu bicích Yukiho. Neměla jsem chuť s nikým mluvit, jen jsem chtěla poslouchat tu hudbu a dívat se, jak prší. A pak jsme dojeli a vystoupali k hradu, absolovovali prohlídku a já tam zkolabovala z nedostatku čerstvého vzduchu...

2. Ležím natažená na lůžku na chirurgii. Jsem strašně zvědavá, co přijde. Těším se a zároveň se děsím, protože vlastně vím, co mě po této akci bude čekat za peklo. Cítím podivný tlak na levé ruce. Pak ucítím na ruce chlad kovu. Zvuky trhaného materiálu, nejde to, doktorka rve rukama torzo zvolna umírajícího Bohdana Sádrového Kolečkatého. Jeho bílá tělní hmota lítá všude okolo, mám jej plné oči, musím mrkat. A pak otočím obličej k onomu dílu. "Hotovo." řekne doktorka. Spatřím mrtvolu Bohdana, leze z něj vata na všechny strany. "Opatrně vyjmi ruku." Cítila jsem, jak se má levačka zdvíhá z vatového lůžka. Posadila jsem se a poprvé na ni pohlédla. Byla jsem na to připravená, nebylo to poprvé, co jsem měla sádru na ruce. To nebyla má ruka. To byla ruka mumie, vyschlé stařeny, zombíka. Byla zezelenalá, seschlá a kostnatá. A nešla ohýbat. Ach jo, už je to zase tady, řekla jsem si...

3. Sedím v trávě ve Stromovce a okolo mě není nic, jen tráva a v dálce chodníky a stromy. Bylo odpoledne, již trošku pozdní. Pivoňka je tu taky. Šly jsme spolu ven hrát petanque (nevím, jak se to píše) a "tenis". A samozřejmě si pořádně popovídat. Jedno z nejvyvedenějších odpolední během celých prázdnin.

4. Rukou již hýbu skoro normálně, jen to ještě trošku bolí. A je také nejvyšší čas, protože nastal náš velký rodinný výlet do Tater. Počasí bylo ošklivé, jen jeden den bylo pěkně. A ten den jsme toho nachodili opravdu hodně - já, teta a strýc. Masožravka onemocněla a táta byl s ní na hotelu. Během naší cesty jsme stoupali i k Téryho chatě. Výše jsem se bohužel nedostala. Ale když jsem konečně vylezla nahoru během uždibování hořké čokolády a viděla jsem, jak se pode mnou rozkládá Malá Studená dolina, byl to fakt nádherný pocit. Jako bych dobyla tenhle malý hornatý zelený svět...

5. Pořád se nacházím v Tatrách. Je večer. Teta a strýc se šli projít, Masožravka si čte, co dělá táta, nevím. A já sedím na pohodlné židli a nohy mám na stole. Dívám se přes balkonové dveře na domy ve Staré Lesné. Poslouchám Alexandra Rybaka, v té době mou novou hudební lásku. Přemýšlím o všem možném a je mi neskutečně dobře...

6. Je předposlední den Advíku. Mám na sobě cosplay Misy Amane a pozvolna se ztmívá. Jdu domů. Fialka už dávno odešla, jsem tedy sama. Začalo se mi totiž na advíkovském plese špatně dýchat a navíc už jsem neměla s kým tančit. Je mi příjemně teplo a poslouchám Alexandra. Kráčím od KC Zahrada k zastávce metra Černý most. Cítím se strašně nostalgicky...

7. Jedu s Masožravkou do knihovny a zažívám šok. Do autobusu přistupuje Tulipán a přisedá si k nám na čtyřsedačku. Máme asi 3 minuty na to, abychom si stihli říct, jak se máme. Proč jen tak málo? A proč jsem ho vůbec do háje musela potkat? Silně to podrývá moji morálku do boje s láskou. Ale i přes to vše jsem tolik šťastná, že jsem jej potkala...

8. Kráčím po Botanické zahradě a fotografuji květiny. Slunce již zvolna zapadá, je totiž večer. Usedám v japonské zahradě na lavičku a vytahuju povídky Virginie Woolfové. Zavrtávám se do jejích myšlenek. A pak si uvědomuji, že si musím sbalit věci na soustředění se sborem a vracím se domů...

9. Je asi jedna ráno, nalézám se na soustředění se sborem a jsem šíleně naštvaná na jednu mou "kamarádku", říkejme jí třeba Raflésie. Strašně chrápe a já opravdu nemohu usnout. Nepomáhá vůbec nic, ani to, že ji budím. Ona znovu usíná a chrápe ještě víc. Dochází mi trpělivost, přeměňuji se na Lighta Jagamiho, psychopatického vraha. Vstávám z postele a poslepu nahmatám na polici Zápisník smrti ručně vyráběný ke cosplayi. Ihned také nahmatám černý tenký fix. Se svou výbavou odcházím do koupelny. Rozsvěcím světlo, málem mě to oslepuje. Usedám na studené kachličky naproti záchodu, sundávám vršek od fixu. Píšu do zápisníku: "Raflésie - tichá smrt ASAP!!" Zhasínám, uklízím zápisník na původní místo a klidně ulehám. Po chvilce se mi povede usnout. Ráno zjišťuji, že tento můj zákeřný manévr nevyšel a Raflésie pořád žije...

10. Opět jdu do Botanické zahrady fotit květiny. Tentokrát se tam motám extrémně dlouho. Poté jdu do Stromovky a vidím záhony růží. Hned jdu k nim a vidím nádherné bílé růže, které mě úplně uchvacují, nemohu se na ně vynadívat, ach škoda, že už je skoro tma a že musím domů...


Annika~
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet