Myšlenkové obrazy podzimní krajiny

22. října 2011 v 20:02 | Annika~ |  Zahrada
Až teprve dnes jsem si všimla, jak vlastně je podzim nádherná roční doba. Nikdy jsem jej nemívala ráda, ale ode dneška se stal mým druhým nejoblíbenějším obdobím hned po jaru. Není ani vedro ani příliš zima. Ještě poměrně nedávno jsem jej brala jako dobu, kdy příroda umírá. Teď již chápu, že neumírá, že se pouze chystá si odpočinout...


Jela jsem autobusem do nákupního centra a dívala se z okna. Projeli jsme nejdříve ohavnou čtvrtí s vysokými domy jako zaoceánské lodě, potom starou čtvrtí podobající se spíš dědině než čtvrti mého města. A pak jsme vyjeli do polí. Ten autobus to totiž trošičku bere oklikou.
Jak jsem tak koukala na ta zoraná pole, sledovala jsem, jak po nich pochodují černí havrani a hledají něco k snědku. Představila jsem si, jak kráčím po poli jako havran, po té měkké hnědé hlíně, jak se mi lepí na podrážky bot a cítím ledový čerstvý vítr (úplně jsem zapomněla, že jsem jen kousíček za městem a že nedaleko se táhne dálnice). Kousek za polem bylo něco málo nízkých stromků a keříků, mezi nimi se válel mlžný opar jako hustý závoj. A hned jsem si tu chladnou těžkou dusivou mlhu představila, jak v ní stojím a ona se rozprostírá všude okolo mně, zakrývá mé obrysy, jak dýchám ten řezavý těžký vzduch.
Autobus opět projel civilizací. Malinké domky a okolo sádky a pusté zahrady. Tráva byla ještě zelená, ale už nevypadala letně svěže, bylo vidět, že se již chystá spát. Ovocné stromy byly téměř holé, listí se válelo pod nimi. Vzpomněla jsem si, jak voní zvolna hnijící jabka. Upřímně, je to spíš smrad, ale pro mě je to vůně, která mi nejvíc připomíná podzim. A tak jsem se duchem přenesla do nějakého z těch sádků, cítila, jak kráčím vysokou vadnoucí trávou a pod nohama mi šustí listí a cítím hnijící ovoce. Některé domky v zahradách byly polozbořené a vypadaly tajemně. Má mysl si hned začala tvořit obraz, jak jdu, je mlha, listí šustí, jablka smrdí a já vstoupím do jednoho z těch domků a najdu tam brutálně zabitého člověka a spoustu krve okolo...Jinak jsem ale jemná a vůbec-ne-zvrhlá dívka :-)

V nejbližší době musím zajít do knihovny a znovu si půjčit Podzimní duši od Georga Trakla...

Ale zpět k mým obrazům: když jsem se pak stejnou cestou vracela, již zapadalo Slunce. Na hnědé střechy domů dopadaly jeho hladké oranžové paprsky, prosvítaly skrz větve ovocných stromů a trhaly věčnou mlhu mezi křovinami. Byl to nádherný pohled. A od té doby miluju podzim!


Annika~
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet