Den plný setkání

15. října 2011 v 18:42 | Annika~ |  Orientální koutek
Dnes jsem vyrazila na Japonský den Kaizen a na Benron Taikai. Hned dvě akce související s mým milovaným vzdáleným a (zatím) nedosažitelným Japonskem...


První, co jsem absolovovala, byla dlouhá cesta metrem. Mám to na Budějovickou trochu z ruky. Usedla jsem tedy na sedačku a tak se zabrala do čtení Deníků Virginie Woolfové, že bych málem zapomněla vystoupit. Zapla jsem si kouzelnou hrací skříňku a začala poslouchat The Gazette, hudbu mého nejtrhlejšího období dospívání.
Poté, co jsem vylezla z metra, ovanul mě velmi studený vítr. Ranní mlha se ještě nezvedla. Dnes ráno byla totiž taková mlha, že když jsem vstala a vyhlédla z kuchyňského okna, myslela jsem, že máme pod kopcem moře nebo nějaké velké tajemné jezero. Celé pražské centrum se kompletně topilo v oparu, jen žižkovská věž červeně svítila jako maják a tyčila se nad hladinou.
Přešla jsem rušnou křižovatku a velmi snadno našla místo konání Japonského dne. První org, kterého jsem spatřila, byla dokonce Slunečnice, moje kamarádka. Měla jsem obrovskou radost, že jsem ji potkala takhle rychle.
Následně jsem opáskovaná bílým proužkem papíru vešla do Žlutého pavilonu hledat manga knihovničku. Bloudila jsem a nemohla ji najít. A tu jsem okýnkem do jedné třídy spatřila K, vedoucí skautského oddílu, jehož členem jsem byla spoustu let. S tím oddílem jsem ale skončila kvůli nedostatku času. Byla jsem tak překvapená, že vidím K, že jsem se nezmohla na slovo. A pak, poté, co jsem se šla podívat na zahajovací ceremoniál, jsem K potkala osobně. Hned mě poznala. A byla s ní i JH, jedna světluška. Tu dívku si pamatuji ještě jako dost malou, povídávala jsem jí pohádky. Také mě ihned poznala. Byly jsme všechny tři dost vyjevené. Do teďka si nedovedu uvědomit, jestli to bylo překvapení příjemné či nepříjemné. Taková směsice všeho...
S JH jsem si dobře pokecala. Je už z ní velká holka. Byla tam dokonce i její máma - MH - se kterou jsem si pak taky hodně popovídala.
Šly jsme se společně s JH podívat na skládání origami mistra Yody v životní velikosti. A tam jsem potkala MB. Nejstarší členku oddílu. Je jí přes sedmdesát let. Zeptala jsem se, zda si na mě ještě pamatuje. Řekla: "Pamatuji si na tebe, a moc dobře." Najednou mi vytryskly slzy z očí. To se mi ještě nikdy nestalo mimo romantických nebo smutných filmů. I MB měla červené oči. Byla jsem tak ráda, že ji vidím pořád tak energickou a čilou, jako tenkrát před lety.
Slunečnici jsem za ten den potkala ještě několikrát. A také jsem konečně našla manga knihovničku. Moc jsem si toho však nestihla přečíst.
Dále jsem se stavila v čajovně a dala si výborný bílý čaj. Vypila jsem ho však opravdu hodně a ještě teď se cítím přečajovaná.
A pak mi čas došel úplně. Čekala mě totiž ještě jedna akce - soutěž v recitaci v japonštině - Benron Taikai. Já jsem tam nerecitovala, ale můj kurz tam jako doprovodný program sborově zpíval. Přišla jsem akorát tak včas, odzpívala 3 písně - 2 japonsky a 1 česky - a za odměnu dostala pěknou propisku a sešit. A pak už jsem zdrhala dom...

Tento den bych zařadila do kategorie "nezapomenutelných". A příští rok musím na Kaizen zas a lépe si ho užít, protože jsem bohužel o nejlepší program přišla kvůli BT. Ale co nadělám, stalo se, a užila jsem si jej i tak :-)

Annika~
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet