Ó bratře můj, tak sbohem dávej

15. července 2014 v 11:29 | Annika~ |  Kancelář vladařky
Slávy den, slávy den...

Opouštím tento blog. Vy, co jste se zde občas stavili, jste si možná všimli červené zprávy v menu, kterou jsem vyvěsila již před měsícem na místo pravda spíš nenápadné než viditelné. Je to rozhodnutí nikoliv impulzivní, ale důkladně promyšlené. A těžké.
Mám více důvodů, proč takto jednám, ale nevím, zda je dovedu všechny a srozumitelně podat. A ani nevím, zda to vůbec chci. Popravdě řečeno, stěhovat jsem se chtěla již dlouho. Když jsem psala před třičtvrtěrokem narozeninový článek, nebyl úplně upřímný. Doufala jsem v něm, že i za rok budu moci podobný napsat. Ale v duchu mi už tehdy bylo jasné, že dalšího výročí se Království Bílých Růží dost pravděpodobně nedočká.

Když jsem blog zakládala, bylo mi swít seventýn. Byla jsem zamilovaná. Do jednoho chlapce. A do bílých růží. Dodnes mi vydržela jen ta druhá z lásek. Chtěla jsem mít svůj malý koutek, kde jsem si mohla hrát na éterickou bytost z jiného světa a snažila se zapomenout na bolest z nešťastné lásky - což se mi povedlo možná až moc dokonale. To však teď nemá cenu rozebírat.
Dlouho mi ta éterická maska nevydržela, svůj pravý obličej jsem ukázala již pár měsíců po položení základního kamene. Původní smysl pak blog ztratil. Nestal se útočištěm zlomené víly, ale obyčejným deníkem. Zlomená víla, ale už zase trochu jinak zlomená, se na blogu v poslední době objevuje už jen v básních. O tom ale teď není třeba hovořit.

Dnes je mi dvacet.
Za ta léta se se mnou stalo celkem dost změn. Nejsou to změny, které by zpozoroval druhý člověk na první pohled. Jsou uvnitř a já je ne zrovna ráda ukazuji.
Pár věcí se mi začalo hroutit pod rukama. Hlavně můj nervový systém. Kam zmizely mé relativně pevné nervy z let gymnázia? Dnes se dokážu sesypat snad ze všeho, jen to na mě není tolik znát. A to, z čeho se sesypávám nejčastěji, je komunikace. To, že přestávám zvládat to základní, na čem lidská společnost občas i funguje, mě strašně děsí. O tom však ale možná jindy na novém blogu.
Jisté je, že ta Annika, kterou jsem teď, už se v prostředí, které zde zavedla její sedmnáctiletá předchůdkyně, necítí dobře. Zároveň však tato Annika nechce dílo své předchůdkyně překopávat, ať už je jakékoliv kvality.

Otevřela jsem spousty rubrik, z nichž leckteré spíše hnijí než žijí. A ty, které žijí a dokonce prosperují, v mnoha případech potřebují změny. Třeba knižní rubrika. Tam je třeba zapracovat nejvíce, což si uvědomuji už nejmíň půl roku. Už jsem však nechtěla zavádět nový systém. Ten starý se mi již příliš dostal pod kůži, než abych zde zaváděla novoty.

Chci pouze jít dál. Osvobodit se z korzetu z bílých růží. Odprostit se od minulosti a vyhlásit novou éru, jako to dělali dávní japonští císařové. Ale ne za sebou pálit mosty. Proto tento blog nebudu mazat, jen jej zkrátka opustím. Záznamy z necelých tří let života nemohu jen tak bez výčitek jedním kliknutím odstranit.

a-basnikem-byt-nechci.blog.cz


Očekávám vás s otevřenou náručí. Jako rovná, jako sestra.
Na hraní na královnu už jsem přeci jen trochu velká.

Annika~


P.S. Již dlouhou dobu jsem k článkům občas připojovala anketu, v níž jsem se vás čtenářů tázala, odkud si myslí, že pochází můj nick.

Tato anketa je záludná. Má totiž víc správných odpovědí.
Na jméno Annika jsem přišla v pohádce Barbie a kouzlo Pegasu. Moc se mi líbilo. Začala jsem jej tedy používat. Podle oné princezny Anniky, kterou jsem měla i jako panenku, ale také i proto, že se mi líbil jeho severský zvuk. A to, že jsem chtěla mít cool jméno, na tom je taky něco pravdy. Na onu severskost a na cool jméno bylo kliknuto nejvíckrát. Na Anniku, co lítala na pegasovi jménem Brietta však jen šestkrát.
Hodně mě pobavilo, že vás tolik kliklo na předposlední možnost! :-D A šokuje mě i těch sedm kliknutí u Anniky ze Zaklínače. Ta je totiž v knížce tak těžce nevýrazná, že kdybych se nejmenovala stejně, zapomenu na ni hned na další stránce. To je i ta Annika, která je sestrou hlavního hrdiny trilogie Milénium, mnohem výraznější. A jak jsem přišla k té golfistce? Byla první Annikou, která mi na googlu naskočila. Čekala jsem, že na to vůbec nikdo neklikne, a přesto se tři lidi našli.

A teď už jsem opravdu domluvila.
 

Kam dál

Reklama

Vzhled byl hrdě spatlán v programu Malování místní královnou za použití jejích fotek.


WhiteAnnika's anime, manga, reviews, recommendations, blogs and lists at Anime-Planet